Rozhovor s Petrou Černockou

Co se vám vybaví při vzpomínce na dětství?

Určitě místo, kde jsem vyrůstala. Bydlela jsem v Holešovicích v činžáku, hned vedle nádraží Praha-Bubny. Mám sentimentální vztah třeba ke Stromovce a Výstavišti, kterému jsme říkali Fučíkárna. Tam jsme chodili s rodiči velmi často a později jsem ve Stromovce byla i na prvním rande. Jako školačka jsem si hodně chodila hrát na Letnou, kde mě fascinovaly prostory s monumentálními schodišti okolo Stalinova pomníku. Ten tam už tou dobou, pravda, nestál.

Co vás v té době nejvíce zajímalo a bavilo?

Mám hodně fotek z dětství, u plného talíře, se lžící v ruce. Vypadá to, že to byla moje velmi oblíbená činnost. Když jsem už uměla číst, tak jsem hodně sedávala někde v koutku s knížkami. Když jsem byla ještě větší, tak jsem moc ráda hrála kuličky.

Zůstala vám nějaká hračka z dětství i dnes?

Bohužel ne. Vzpomínám hodně na velikého medvěda, kterého mi, když z něj padaly piliny, rodiče vyhodili do popelnice. Poprvé jsem ho z ní zachránila, ale po druhé už se mi to nepovedlo.

Máte vnučku Olivii Coco, jak si spolu nejraději „hrajete“?

Hrajeme si pořád. Vlastně se málokdy bavíme úplně vážně. Do všeho, co si povídáme, se musí nějak zaplést něco z pohádek. Coco je miluje a z některých filmových zná i celé pasáže, které cituje úplně přesně. Občas je i předehrává. Jednou jsem Coco musela vzít s sebou do čekárny lékaře, kam jsem šla na nějaké vyšetření, a jedna spolučekající se jí zeptala: „Jakpak se jmenuješ princezno?“ Holčička se zamyslela a řekla: „Já jsem přece princezna Lada!“ (Ta z Princezny se zlatou hvězdou na čele.)

Jak hodnotíte hračky z doby, kdy si hrála vaše dcera, a hračky, se kterými si nyní hraje vaše vnučka?

Dnes jsou především daleko barevnější a výběr je neuvěřitelný. Leccos i dnes umí. Já byla úplně u vytržení, když jsem jako holka dostala jednou panenku, která mrkala a vydávala zvuk podobný slovu máma.

Myslíte si, že současná nabídka hraček je pestrá a je z čeho vybírat?

O tom není pochyb. Každý rodič na trhu najde přesně to, co hledá. Někdo preferuje třeba tradiční dřevěné hračky, které najde snadno. Jiní hledají hračky složitější, interaktivní, nebo si vezměte, co je dnes k mání v oblasti her. Takže začíná byt problém nejen hračku vybrat, ale spíš si hlídat, aby jich nebylo až moc. Když jdu na návštěvu k lidem, co mají děti, tak se přímo nabízí koupit jim nějakou hračku. No, a pak jich naši miláčkové mají opravdu plné koše. Naší Coco, právě teď, přibyla armáda panenek, které jsem objevila na půdě po naší Barunce. Takže o Vánocích už žádnou nedostane.

Se svou dcerou Bárou Vaculíkovou jste natočily CD Usínačky, které je plné ukolébavek nejen pro děti. Jak se vám s dcerou spolupracovalo?

Mně se to moc líbilo. Párkrát jsme už spolu ve studiu byly, ale to mi jen zpívala v písničkách, kde byl třeba dětský hlásek. Tam jsem to měla pod kontrolou já. Teď se karty obrátily a velitelka byla Bára. Bylo to moc dobře, protože zařídila velice pěkná aranžmá, vymyslela dvoj a trojhlasy, vybrala i písničky, které opravdu vyzněly velmi prostě a vkusně.

Také jste nazpívala kratičké ukolébavky pro medvídka Usínáčka, jak hodnotíte hračky této řady?

Jsou prostě rozkošné. Jednoho usínáčka jsem věnovala miminku, které se narodilo synovi mého manžela. Doufám, že ho bude provázet hodně dlouho.

Blíží se vánoční svátky, co pro vás znamenají a jak je prožíváte?

Vánoce miluji, a kdo ne. Jsou to nejvýznamnější křesťanské svátky, které slaví křesťané na celém světě, a i u nás, českých bezvěrců, mají velký význam. Spojují rodiny, prostírají se svátečně stoly, a všichni se na ně dlouho těší. Některé hospodyňky je sice proklínají, ale nemyslí to úplně vážně. Já sice taky trochu nadávám, jak to stihnu a co všechno ještě musím sehnat, ale to jen proto, že právě v předvánočním čase je opravdu moc vystoupení. Tak jsem si řekla, že 20. prosince končím, prostě padla, a za čtyři zbývající dny připravím docela parádní Vánoce.

Máte pro nás nějaký tip, jak si vytvořit tu pravou předvánoční náladu?