Maria je scénáristkou, redaktorkou a produkční tohoto pořadu, její manžel Martin režisérem a kameramanem. Maria je ale doslova studnicí nápadů a energie, a tak zdaleka nezůstává jen „u vaření“, jak se dozvíte z našeho rozhovoru.
Co se vám vybaví při vzpomínce na dětství?
Prolézačky, dětské hřiště, zahrada u babičky ve Vlašimi, vytoužené kolo, hraní loutkového divadla.
Co vás v té době nejvíce zajímalo a bavilo?
Tato odpověď zčásti vyplývá z té předchozí – blbnutí venku na prolézačkách, skákání, kolenotoče, výmyky, kolo, stavění ze stavebnice z NDR (předchůdce Lega), oblékání panenek, donekonečna kreslení princezen a zámeckých interiérů, módních šatů, to jsem jela stále dokola. A pak jsem s bratry a sestřenicí hrála loutkové divadlo, nebo jsme si hráli na cirkus, sezvali všechny příbuzné a předváděli představení, za které jsme vybírali po desetníku do klobouku.
Měla jste nějakou spřízněnou duši, někoho, s kým jste si mohli svěřit veškerá tajemství?
Moc jsem se nesvěřovala, neměla jsem potřebu sdělovat své myšlenky a sdílet s někým svůj vnitřní svět, natož tajemství. Ale když bylo třeba, spřízněné duše byly vždy na blízku. Mým tajemstvím bylo poslouchat rozhovory dospělých – oni si mysleli, že si hraju - a já byla zvědavá, co si povídají.
Jste maminkou třech dětí a babičkou vnoučka. Jak vnímáte hračky, které jste kupovala pro své děti, a hračky, které nyní kupujete pro svého vnuka Kubíka? Myslíte si, že jsou dnešní hračky prospěšné pro rozvoj dovedností dětí?
Vždy jsme vybírali hračky, které měly děti potěšit a zároveň je rozvíjet, ale také sem tam nějakou drobnost, která potěšila jen tak, že si ji dítko přálo. Myslím, že by se dětem mělo sem tam splnit přání, poněvadž já vždycky toužila po panence s dlouhými vlásky (tehdy úzkoprofilové zboží, tzv. podpultovky), abych ji mohla česat a vymýšlet kreace, ale nikdy jsem ji nedostala. Rodiče asi neměli ty správné známé…
Dnes je mnoho hraček pro rozvoj dovedností, člověk ani neví, kterou má vybrat! A je skutečně štěstí pozorovat, jak se děti s nadšením zapojí do nové hry, jak je zaujme stavebnice, „aktivity“. Jsou jak lakmusové papírky, které nasávají nové zkušenosti, zručnost a vědomosti. Je to prostě radost!
Na druhé straně dítěti stačí tak „málo“ a jeho fantazie vynahradí vše – například jak se dítě zapojí do hry, v níž šišky představují rodinu… Prostě se i s málem dá blbnout, podporovat představivost.
S manželem Martinem jste autory a producenty oblíbeného pořadu „Kluci v akci“, který se natáčí již roky. Panuje mezi vámi, štábem a kluky stále dobrá nálada, nebo se někdy objeví i ponorka?
Ano, letos to v červnu bude čtrnáct let, co natáčíme. Nálada je stále dobrá, známe se natolik, že se tolerujeme se vším, co ke každému patří. Je legrace, někdy velmi svérázná. Ale pravda, zpočátku jsme si na sebe museli zvykat. Kluci byli tehdy velmi nespoutaní, dnes už to jsou „vyklidnění“ tatínkové. Je to prostě vývoj.
Díky televiznímu pořadu také vznikly knihy „Kluci v akci“. Přemýšlela jste někdy o tom, čím to je, že je pořad stále tak oblíbený mezi diváky?
Přemýšlela, z oblíbenosti a stále vysoké sledovanosti i přístupů na webové stránky, kde mezi pořady ČT máme dlouhodobé prvenství, mám ohromnou radost. Myslím, že je to tím, že při tvorbě pořadu myslíme právě na diváky. Od samého začátku jsem chtěla, aby témata a tudíž i recepty byly pestré, aby se v nich každý našel. Zaujmou co nejširší divácké spektrum. Vždyť jak jsou pestré povahy a chutě lidí, tak jsou pestré i naše recepty. Dnes už máme generaci diváků, která na nás vyrostla.
Ochutnáváte recepty po skončení natáčení? Receptů je za tu dobu již nespočet, ale je nějaký, který vám vyloženě utkvěl v paměti?
Ano, ochutnáváme, celý štáb je zvědavý na výsledek - a také hladový. Těch dobrých receptů je mnoho, ale jen tak narychlo, co mi blesklo hlavou: dostali jsme tip od diváků na slepé myši – psáno podle autorů „slepý myši“. Je to tak jednoduché a prosté jídlo z brambor! A každému chutná – po těch se jen zaprášilo.
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10084897100-kluci-v-akci/1137-recepty/1777-a-zslepy-mysia-s-s-cesnekem/
Jste také zakladatelkou projektu „Maria´s mail“, který v nás podporuje tradici zasílání ručně psané korespondence. Jedná se o výtvarná dílka, pohlednice a blahopřání, o jejichž tvorbě se více můžeme dozvědět na http://mariasmail.cz. Přeci jen, mohla byste tento projekt našim čtenářům trošku přiblížit i zde?
Od malička jsem s vášní sbírala pohledy. Dostat se dnes k pohledům ze zajímavých světových destinací není už takový problém, přesto si lidé klasické pohledy už neposílají, nebo velmi zřídka. Pošlou foto z mobilu nebo vše sdílejí na FB. Prostě Maria’s Mail je moje radost. Když si turisté Prahy koupí pohled Jezulátka nebo Pragensii na ručně vyrobeném papíru a pošlou ji či si ji odvezou na druhý konec světa, schovají si ji na památku nebo s ní udělají někomu radost – je to přece krásné! Jsou obdarováni dva lidé najednou - a třetí jsem já. Mám kolem sebe lidi, se kterými si rozumím, a také mohu obrázky tisknout na krásný ručně vyrobený papír z prastaré tiskárny na Moravě ve Velkých Losinách. Je to pro mě také relax a odreagování.
Máme tu jaro, první teplejší dny po zimě, jak vnímáte příchod jara vy?
Mám ohromnou výhodu, že mám ráda všechna roční období, dokonce si libuji i v dešti a pochmurném počasí, raduju se ze slunce i sněhu. Nicméně jaro je vždy občerstvující, člověk nabývá čerstvou mízu. A léto, to je pro mě příroda, plavání a nabíjející sluníčko. Moc se těším!
Foto: archiv Marii Froydové
