Vítání jara

Morana

Zima byla v pohanské tradici úzce spojována se smrtí. A protože jen tak dobrovolně neodejde, bylo třeba ji z vesnic a měst vynést, kamenovat, upálit, utopit nebo zahrabat, aby se už nevrátila a mohlo přijít křehké jaro.
Na základě této představy vznikaly pevně dané lidové scénáře a rituály, jakým způsobem zimu vynést a jak jaro přivítat. V některých krajích u nás se tento prastarý zvyk obnovil. Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1366 a popisuje zvyk vynášet na jaře z obce postavu představující smrt. Hlavním prvkem je právě slaměná figura oblečená v ženských šatech, známá pod jmény Morana, Morena, Marzana, Mařena, Smrt, Smrtka nebo Smrtholka. Formy jména Morana jsou užívány především na východě.
Ke zhotovení Morany se používaly a stále používají již nepotřebné větve, sláma apod. Figuru pak většinou mladé a svobodné ženy nastrojily do starých šatů a na krk jí navlékly náhrdelník z bílých vyfouknutých vajíček a prázdných šnečích ulit, tedy symboly smrti a zmaru. V některých oblastech se Morana zdobila i stuhami, z barev se používala především bílá a černá.
Nazdobená a oblečená Morana se poté nastrčila na tyč a za zpěvu obřadních písní byla vynesena z vesnice. Za vesnicí pak byla vhozena do vody, do příkopu, spálena či zakopána do země.
Morana se podle dávných pohanských zvyklostí vynáší čtrnáct dní před Velikonocemi na Smrtnou neděli. Zvyku se zúčastňovala celá vesnice s tím, že samotný akt vykonávala mládež a dospělí jenom přihlíželi.
Morana je symbolem nejen zimy, ale také nemoci, smrti, dlouhých tmavých nocí a vůbec všeho, co lidem škodí. Symbol zničení Morany není o jejím znehodnocení, ale spíše o jejím poslání zpět do podzemní říše, do podsvětí.

Májíček

Po vynesení symbolu zimy přichází na řadu vítání jara. Symbolem jara je májíček, líto neboli lítečko. Májíček symbolizuje nový život, novou sílu a příchod jara.
Mladý zelený stromek nebo narašené větvičky se ozdobí barevnými stuhami a se zpěvem se lidé s májíčkem vrací do vesnice. Zelená ratolest symbolizuje život a jaro. Po příchodu do vesnice následovala s májíčkem koleda po domech, kde se zpěvem a říkadly oznamovalo, že zima skončila.

Májka

Vyrábí se z barevných a živých materiálů, hlavně ze dřeva borovic, smrků nebo břízy. Ze stromu jsou odstraněny větve a kůry, pouze vrchní část je ponechána v původní podobě. Zdobí se stužkami z látek nebo krepového papíru a zavěšuje se na ni zdobený věnec.
Staví se v noci na prvního května na návsi, v dřívějších dobách také u domů svobodných dívek.
Důležitým úkolem je také májku uhlídat, aby se nestala obětí přespolních. Proto se u májky držely denní i noční stráže. Pokud byla májka ukradena nebo předčasně pokácena, znamenalo to pro vesnici skutečnou pohromu. Za normálních okolností se kácela až koncem měsíce a tato událost byla spojena s vesnickou veselicí.

Jarní očista

Vhodnou příležitostí k jarní očistě je jarní rovnodennost, prastarý pohanský svátek Ostara, který se slaví kolem 21. března. Je spojen s elementem ohně, který představuje změnu, kdy světlo, oheň a slunce začínají převládat nad tmou.
A právě většina dnešních velikonočních zvyků vychází ze starých pohanských obřadů kolem tohoto svátku – malování posvátných symbolů na vajíčka červenou barvou života se v podobě velikonočních kraslic uchovalo dodnes. Dříve ženy zasévaly první semena, aby si zajistily plodnost během roku.
A tak si udělejte jarní očistu těla i duše. Ať už je to ochota opustit něco nezdravého, například v životosprávě, nějaký zvyk, myšlení nebo úklid v našich domovech. K jarním zvykům patří i jeden příjemný – pořízení nových šatů, avšak dokážete zároveň vyházet ze skříní vše, co už nenosíte?