Umíme si hrát s dětmi?

Proč si hrajeme

Hra má rozvíjet motorické dovednosti, představivost a tvořivost. Při hře se uvolníme, pobavíme a zároveň se i učíme. Každé dítě si rádo hraje a také to pro život potřebuje. Hraní je zejména pro předškoláky hlavní činností, při níž se baví a zároveň rozvíjejí myšlenkové dovednosti. Je proto dobré střídat tematické hraní s kostkami, panenkami či autíčky se čtením pohádek nebo deskovou hrou. Na malé miminko děláte nejrůznější grimasy, úsměvy, lechtáte je… I to se v prvních týdnech jejich života dá považovat za hru.

I hře se musíme naučit

Děti si vyhrají více spolu. Mají podobnější zájmy, výdrž i smysl pro humor. Navzájem se spolu zabaví. Těch příležitostí, kdy je více dětí pohromadě, ale zase tolik není. A tak si chtě nechtě musíte začít hrát vy. Hra by pro nikoho neměla být povinností – měla by být zábavou pro všechny. Popřemýšlejte „o hře“ - o schopnostech vlastních i vašich ratolestí a o zájmech tak, abyste si užili i vy. Porozumět dětské hře představuje klíč k jejich správnému rozvoji, ale také cestu k tomu, jak být vnímavým rodičem a kamarádem zároveň. Pokud chceme, aby si děti uměly hrát, musíme je to naučit – ukázat jim, jak se co dělá a dát jim prostor, aby si to mohly vyzkoušet. Dítě většinou samo neví, jak složit stavebnici, jak se hraje společenská hra. Zkuste mu ukázat, jak si má hrát s autíčkem, se stavebnicí, jak se přebaluje panenka, zahrajte si na obchod… Důležité je, aby naše přítomnost nepůsobila na dětskou hru rušivě, a zároveň by dítě mělo mít pocit, že i když si hraje samo, jste mu nablízku. Nechte je hrát si nějakou chvilku samotné a pak se k němu připojte a hrajte si spolu. Čas strávený s tátou a s mámou je příjemně naplněný. Čím menší děti – tím více potřebují pozornosti. Komu jinému bychom se měli věnovat poctivěji, když ne vlastním dětem?

Jak si hrou získat zdatné pomocníky

Když dítě něco vidí nebo slyší, začne o tom přemýšlet a samozřejmě si danou věc chce i vyzkoušet. A to je právě možné při hře. Zapojte dítě do vašich činností formou hry. Děti rády zkouší dělat věci jako my dospělí. Od malička chtějí pomáhat mamince v kuchyni nebo tátovi v dílně. Vybírejte takové práce, které dítě zvládne a zároveň ho baví, nebo z ní není vyloženě otrávené. Vaše instrukce musejí být jasné, doslovné a nesmíte jich dávat moc najednou.

Malé děti vám můžou podávat kolíčky a dávat je na prádlo, zametat smetáčkem nebo dávat těsto do formiček.

Předškolní děti by měly být zvyklé na uklízení svého pokoje. Mohou vysávat, párovat ponožky, třídit a skládat vyprané prádlo, utírat nádobí, vyklidit myčku nebo prostřít stůl.

Školáci už zvládnou náročnější práce, jako je například mytí umyvadla a vany, mytí nádobí, utírání prachu. A také můžou pomoct v kuchyni - při škrábání brambor, krájení dětským nožíkem, válení těsta válečkem, obalování řízků nebo strouhání budete mít děti při vaření u sebe, získáte nad nimi kontrolu a můžete jim také vštípit pár základních pravidel o vaření.

Dokážeme do hry účelně zapojit moderní média?

Hodně se mluví o problému dnešní mládeže, kterým jsou sociální sítě, sledování televize, hraní her na počítači… Ale ruku na srdce, který z rodičů tuto možnost s úlevou nevyužil? Není to špatně, ale i trávení času u počítače, televize apod. by mělo mít svá pravidla. Počítačové hry jsou výborným způsobem zábavy jak pro děti, tak i pro dospělé. Zabaví vaše děti, i když venku prší, nebo jsou nemocné. Důležité ale je vychovávat děti k smysluplnému a zodpovědnému využívání moderních médií.

Ne všechny počítačové hry jsou bezduchými střílečkami a dokonce zdaleka ne všechny obsahují násilí. Bohužel, ty nejkrvavější jsou nejvíce vidět. Existuje ale i mnoho druhů her, které rozvíjejí schopnosti jedince, strategii, logiku, prostorovou orientaci. Jiné hry můžou rozvíjet myšlenkové schopnosti - dítě přemýšlí, jak vyřešit nějaký složitý úkol. U strategických her je nutné uvažovat o důsledcích svých činů, předvídat reakce protivníka, vyhodnocovat prioritu úkolů.

Zpravidla se doporučuje, aby děti do sedmi let nehrály déle jak třicet minut denně, děti od osmi do devíti let maximálně tři čtvrtě hodiny a děti ve věku deset a více let maximálně hodinu.