Tradice dárku

Dle křesťanství jde o tříkrálovou tradici, kdy tři mudrcové z východu přinesli do Betléma Ježíškovi dary, a zároveň o symboliku obdarování. Jak to bylo doopravdy, se už nejspíš nedozvíme. Ví se, že vánoční obdarovávání patřilo již ke středověkým zvyklostem.

O vánočních dárkách určených dětem se zmiňuje Daniel Adam z Veleslavína v 16. století. Ovšem lidé se začali o Vánocích obdarovávat až v 19. století. Štědrovečerní dárky byly dříve skromné a většinou i praktické. Muži dostávali dýmku, tabatěrku, šle nebo pantofle. Ženy byly obdarovávány látkou, šitím a potřebami do domácnosti. Malé děti pak pod stromečkem nacházely oblečení, hračky i věci do výbavy. I v těch nejchudších rodinách děti dostávaly nějaký dárek, i když se jednalo třeba jen o jablko nebo oříšky. Červená jablíčka byla symbolem zdraví, síly a dlouhověkosti a oříšky představovaly zralost a moudrost.

Na počátku 20. století se díky hospodářské prosperitě změnila skladba vánočních dárků. Lidé si už nedávali jenom dárky praktické, ale i něco pro radost. Během první světové války se kvůli chudobě a bídě dárky pod vánočním stromem spíše neobjevovaly, a když ano, byly opět praktické. Po válce si lidé vánoční dárky opět dávali, a to hlavně pro radost. Také se poprvé objevila snaha darované spíše ohromit cenou dárku nebo jejich množstvím.

Kouzlo dárku je i psychologické, mělo by vést člověka k jistému pozitivnímu myšlení a uvědomění, že se nemůže pouze brát, ale je potřebné a příjemné i něco ze sebe dávat. I malé drobné dárky vymyšlené přesně na míru daného člověka dokážou udělat nesmírnou radost. Všichni známe ten pocit radosti, když se nám podaří dát vytoužený dar, potom i pro nás jsou úsměv, nadšení a zářící oči nejlepším dárkem.