Sourozenecká láska

Pouto na celý život - Někdo sourozence má a nerozumí si s ním, jindy jsou sehraná parta a nedají na sebe dopustit. Jedináčkovi zase může chybět celý život. Sourozenec k nám patří celý život, můžeme se milovat i nenávidět, ale vždycky bude mezi námi neviditelné pouto, budeme mít jeden druhého i v okamžiku, kdy už tady naši rodiče nebudou.

Z jedináčka do role sourozence - Mnoho dětí se nevyrovná s tím, že do rodiny po nich přišel někdo, kdo jim ukradl výsostní právo na lásku rodičů, jejich pozornost a zájem. Ale ani ti mladší to nemají tak snadné. Starší sourozenec už většinou něco umí, je obvykle šikovnější, což může být pro mladší sourozence zátěžová situace, a někteří se tak mohou cítit méněcenní.
Starší dítě byste na nového sourozence měli připravit, naladit a také ho utvrdit v tom, že s příchodem miminka se váš vztah k němu nezmění a že ho budete vždycky milovat úplně stejně, jako jste ho milovali.

Měřte stejným metrem - Děti mezi sebou nesrovnávejte, takovým chováním byste mohli zadělat na vznik nenávisti i u sourozenců, kteří se měli rádi. A buďte spravedliví, sourozenci spolu sdílejí v podstatě vše, od pokoje, rodiče, hračky… A oba chtějí mít všeho stejně, tak na to myslete a neprotěžujte jednoho ze sourozenců, především toho mladšího.

Do sourozeneckých sporů příliš nezasahujte - V určitém období dochází mezi sourozenci k bojům o moc, přetahují se o hračky a perou se. Když rodiče zasáhnou, většinou dojde ke sblížení, děti se totiž začnou paktovat proti nim, začínají spolupracovat a zjišťovat, že když potáhnou za jeden provaz, bude to mít určité výhody.
Jestli to jen trošku jde, nechte děti, aby si svůj spor vyřešily samy. Když to ještě neumí, můžete jim dát návod, pomoci jim, ale rozhodně neřešte situaci za ně, zůstaňte vždy nad věcí. A stanovte hranice, např. žádné fyzické útoky, nadávky… Dovolte každému říct jeho názor, ale nehledejte viníka, nenechte se přetáhnout na stranu jednoho z dětí, i kdybyste měli velmi silný pocit, že jedno z dětí je v právu, a nezjišťujte, kdo začal.
Veďte děti k tomu, aby si navzájem slušně řekli, proč se na sebe zlobí. Není třeba se znepokojovat a situací se nějak více zabývat, děti si možná pouze hrají, nebo si řeší nějaký svůj spor a při tom se učí, jak spolu vyjít a dohodnout se. Pomozte dětem najít řešení, ale nekárejte, nevyčítejte ani nepoučujte. Je-li jejich chování příliš hlučné a nepříjemné, určete dětem místo, kde mohou pokračovat.

Vztahy v dospívání a dospělosti - V době dospívání dokážou již ocenit, že mají v sourozenci přítele. Řeší spolu první lásky, problémy ve škole, první párty… Zjišťují, že jim sourozenec může v mnoha ohledech pomoci, na rozdíl od rodičů, se kterými mívají děti v období dospívání spíše napjaté vztahy.
S přibývajícími léty se sourozenci většinou od sebe vzdalují, samozřejmě, že to neplatí u všech. Věnují se svým vztahům, zakládají rodiny a už nemají tolik času na sebe navzájem a mnohdy se stává, že se vídají spíše na narozeninách, o svátcích, svatbách, ale i na pohřbech. Kromě zátěžových situací, které život přináší, jakými jsou například nemoc dětí či partnera, ovlivňuje sourozenecký vztah další specifický problém – vztahy s rodiči. Ale o tomto tématu až někdy příště.