Rozhovor se Zuzanou Žákovou

Foto: Lenka Hatašová

Je krásná, chytrá, dobrosrdečná, milá, ovládá bylinkářství, zná lesní moudrosti, nemá problém pomoci tam, kde je třeba, krásně zpívá a hraje na klavír. A její oči, ty jsou modravé jako pomněnky.Být princeznou není jen tak, i když je to ve skutečnosti docela obyčejná, chytrá, romantická a dobrosrdečná holka. Právě takovou princeznu hraje v česko-slovenské pohádce „Když draka bolí hlava“ mladá herečka Zuzana Žáková, dcera herce Zdeňka Žáka.

Jaké bylo vaše dětství? Byla jste malou princeznou, nebo spíše holka, která si ráda hraje i s autíčky?

Rozhodně jsem byla dítě, co se dokáže zabavit samo a je mu jedno s čím. Vyrůstala jsem na vesnici mezi spoustou zvířat, takže bylo plno možností, jak se zabavit.

Čím jste chtěla být jako malá?

Chtěla jsem dělat úplně všechno. A to mi zůstalo!

Máte nějakou oblíbenou hračku z dětství?

Pamatuji si na obrovského plyšového Krtečka, ale s tím jsem si moc nehrála, protože byl větší než já. A pak samozřejmě panenky Barbie, ty jsem milovala.

Jaká pohádka je vaše nejoblíbenější?

Rozhodně první Popelka v hlavní roli s Evou Hruškovou.

Co vás nejvíce baví - hraní, zpívání, moderování? Studovala jste uměleckou konzervatoř...

Ještě stále studuji na konzervatoři muzikálové herectví a ten obor jsem si vybrala právě proto, že jsem si nemohla vybrat mezi zpěvem, tancem a herectvím. Moderování bych nechala až na konec, v tom jsem ještě velký nováček a nevím si s tím rady.

K herectví vás přivedl tatínek Zdeněk Žák, kterého známe z mnoha divadelních, filmových i seriálových rolí? Nebo vás od něj naopak odrazoval?

Odrazoval. A já se mu ani nedivím. Ví, jak to chodí, a tak mě toho chtěl ušetřit. Bohužel jsem ho neposlechla a jako vždycky si to udělala po svém. Teď mě ale samozřejmě podporuje nejvíc, jak může.

V pohádce jste si zahrála princeznu Adélku. Jaké to bylo obléci si princeznovské šaty a být na chvíli tou opravdovou princeznou?

Byl to splněný sen každé malé holčičky. Je to krásné, víc k tomu říct ani nejde.

Do pohádky „Když draka bolí hlava“ jste nazpívala vánoční písně i zamilovaný duet s Martinem Harichem. Jak jste si to užila?

Když mi bylo řečeno, že budu v pohádce zpívat, měla jsem velkou radost a nahrávání jsem si moc užila. Nejdřív jsem byla trochu nervózní, ale snad to dobře dopadlo.

Bylo při natáčení něco, čeho jste se obávala, z čeho jste měla strach?

Nejvíc jsem se bála jízdy na bruslích na zamrzlém jezeře. Nakonec jsem to přežila a dopadlo to lépe, než jsem čekala. Ještě jsme s Kubou (princem) jezdili na koních, na to jsem se těšila, protože na koni jezdím od malička. Koně se nám ale splašili, a tak to nebylo úplně nejjednodušší. Naštěstí jsme to všechno zvládli.

Jak jste si užila při natáčení pohádky „Když draka bolí hlava“ ježdění na dřevěných saních, lyžování a bruslení na rybníce?

Natáčení na saních bylo nejtěžší, protože jsme si ty saně pak zase museli vytáhnout zpátky nahoru na kopec. Při každém záběru jsme se už modlili, aby byl poslední.

Jak jste trávila prázdninové léto jako malá holka? A Jak ho trávíte dnes?

Jako malá jsem jezdila na tábory a s našima na výlety. Teď už ho trávím spíš pracovně.

Jaké pro vás bylo natáčení s pohádkovými rodiči: Kateřinou Brožovou a Miroslavem Šimůnkem?

Super, mám se od nich co učit!

Pohádka je česko–slovenská, vy jste mlaďounká, jaké to bylo natáčet se slovenskými kolegy, slovenským režisérem?

Ze začátku jsem měla se slovenštinou trochu problém. Pan režisér na mě mluvil dost rychle, a tak jsem občas nechápala, co se po mně chce. Po chvíli jsem si ale zvykla a bylo to bez problémů.

                                                  Foto: Make-Up Institute Prague