Rozhovor s Veronikou Mertovou

Dnes má šestnáctiletá Veronika Mertová našlápnuto na hvězdnou kariéru a mluví se o ní jako o vynikající popové zpěvačce.

Není to tak dlouho, kdy jste prožívala období dětství. Vzpomínáte na něj ráda?

Na své dětství vzpomínám opravdu velmi ráda. Vyrůstala jsem v krásném městečku Letohrad a moji rodiče vždycky dbali na to, abych byla hlavně šťastná. S panenkami jsem si přestala hrát určitě mnohem dříve než ostatní. Hodně lidí bylo názoru, že jsem si dětství nemohla užít tak jako většina dětí, protože jsem od svých osmi let vystupovala a kolem mého jedenáctého roku k tomu přibylo i cestování do Prahy, což byla jedna z největších změn. Ale není tomu tak. Za všechno jsem moc vděčná a nikdy bych to neměnila.

Zůstala vám nějaká hmatatelná vzpomínka na dětství?

Těch je! To by bylo nadlouho. A hlavně, jak už jsem říkala, měla jsem opravdu krásné dětství a to samé platí i u vzpomínek. Za každou, která se mi teď vybavila, moc děkuju, protože i když ne všechny jsou pokaždé úplně nejpozitivnější, ponaučila jsem se z nich a vzpomínám na ně také ráda. Podle mého je vždycky všechno tak, jak má být.

Rodiče na vás musejí být určitě pyšní, jak se ale vypořádali s tím, že jste po základní škole odešla studovat do Prahy, která je od vašeho rodného města vzdálena cca 170 km?

Myslím si, že na tuto otázku by měli odpovídat spíše rodiče než já. Ale jezdila jsem do Prahy už několik let předtím, takže jim bylo naprosto jasné, že sem odejdu i studovat. I když pro ně asi nebylo lehké vypustit do světa své poslední dítě, z mého pohledu to zvládli výborně.

A jak se vyrovnáváte vy s odloučením od rodiny a přátel?

Popravdě mi ani nepřijde, že jsem od nich tak daleko. S každým z mých blízkých jsem v kontaktu, voláme si, píšeme si a hlavně mám i tady v Praze hromadu výborných kamarádů, takže není ani možnost, aby se mi stýskalo. Ale do mého rodného města se vždycky moc ráda vracím, už jen proto, že někdy potřebuju oddych od toho velkoměsta a chvilku si odpočinout po boku rodiny.

Zpívat jste začala již v osmi letech, byl to vždy váš sen stát se profesionální zpěvačkou, nebo jste měla i jiné touhy?

Zpěvačkou jsem chtěla být vždycky, ale samozřejmě, že jsem měla i mnoho jiných snů a koníčků. Například jsem si doma stavěla dům z krabic a dělala různé interiéry, navrhovala pokoje nebo oblékala panenky a malovala je. Miluju módu, originalitu a vlastní tvorbu, což mi zůstalo do teď, a vím, že to jsou přesně ty zájmy, které se mi budou hodit, nikdy mě neomrzí a vždycky je budu mít ráda.

Zažila jste mnoho úspěchů v talentových soutěžích, je z nich některá, která pro vás byla nejdůležitější a „rozjela“ vaši kariéru?

To se vůbec takhle nedá říct. Soutěží jsem obešla opravdu mnoho a každá z nich mě posunula o krok dál a vždycky jsem si odnesla mnoho nových poznatků a zkušeností a hlavně větší chuť ve zpěvu pokračovat a makat na sobě.

Nazpívala jste desku „Winx Club Ta pravá magie“ ve spolupráci s Janem Bendigem a Samuelem Gyertyákem a úvodní píseň ke stejnojmennému seriálu, který se vysílá v televizi. Máte ráda animované seriály tohoto typu?

Já jsem na televizi moc často nekoukala. Vždycky jsem raději byla venku či s kamarády, ale animované seriály a filmy jsem milovala, miluju je do teď a neskutečně to obdivuji. Jednou jsem se dokonce pokoušela jeden animovaný film udělat, ale když jsem zjistila, kolik to dá práce a že za jedno celé odpoledne jsme měli s kamarádkou jenom necelou minutu, říkaly jsme si, že to raději necháme někomu jinému.

V muzikálu The Addams Family hrajete jednu z hlavních rolí – mladou a dospívající dívku Středu. Zpíváte po boku Lucie Bílé, Jiřího Korna a dalších skvělých zpěváků. Jistě si této příležitosti ceníte, jak se vám s profesionály spolupracuje?

Musím říct, že jsem sama překvapená, jaká jsme v The Addams Family výborná parta. Vycházíme si vstříc, smějeme se a já si vážím už jenom toho, že mohu stát na prknech Hudebního divadla Karlín, natož hrát ještě dceru Lucce Bílé či spolupracovat s tolika uznávanými lidmi.

Studujete Střední odbornou školu pro administrativu Evropské unie, vystupujete v muzikálu, účastníte se různých benefičních a společenských akcí, zbývá Vám někdy volný čas na sebe nebo vaše kamarády?

Zdá se mi, že toho času je čím dál tím méně. Někdy je opravdu těžké všechno skloubit dohromady, ale přátelé, rodina a odpočinek pro mě budou vždycky na prvním místě. Takže i když to musím trochu omezovat, jsem si jistá, že všichni z mého okolí pro to mají pochopení a společně vždycky najdeme nějaký čas, kdy se vidět.

Spolupracujete s občanským sdružením Vlaďky Erbové Vlaďka dětem, o. s., což je ve vašem věku obdivuhodné. Mohla byste nás s tímto sdružením seznámit trochu blíž? V čem spočívá vaše spolupráce?

Vlaďka dětem, o. s., pomáhá onkologicky nemocným dětem po celé České republice a během každého roku se pořádá spousta akcí, kde je možné přispět a ze kterých jde všechen výtěžek právě na pomoc těmto dětem. Ať už to jsou módní přehlídky, fotbalová utkání, koncerty či nově charitativní bazar, já osobně se snažím vždy jakkoli pomoci či zazpívat nebo se alespoň zúčastnit. Společně s Vlaďkou jsem už objela také několik nemocnic a mluvila jsem se spoustou dětí, kteří si touto nemocí prošli nebo procházejí. Proto vím, že nikdy nebude zbytečná jakákoli pomoc či podpora, kterou právě každý z nich potřebuje ze všeho nejvíce.

Foto: Monika Křenová, Roman Albrecht, Tomáš Svoboda