Rozhovor s Petrem Šiškou

Začínal jako muzikant, napsal spoustu pěkných písňových textů, působil jako moderátor v rozhlase i televizi, je producentem. Začínal jako muzikant, napsal spoustu pěkných písňových textů, působil jako moderátor v rozhlase i televizi, je producentem. A také spoluautorem pohádky „Když draka bolí hlava“, na jejíž filmové zpracování se brzy můžeme těšit. Jako správný pohádkář má tři dcery a rodina je jeho bezpečným „královstvím“…

Jaké bylo vaše dětství? Vzpomínáte na něj rád?

Jsem dítě, které nepoznalo moderní technologie. Barevná televize s Večerníčkem a kino s Vinnetouem bylo vrcholem pokroku. O to víc času bylo na poznávání okolní přírody, dobrodružné výpravy do lesů, hokejové uliční turnaje, zakládání chlapeckých klubů po vzoru Rychlých šípů, či pořádnou dávku atletických tréninků a nenáviděné hodiny piana, kterých si dnes velice vážím. Dokázal jsem si hodiny hrát s dřevěnými odřezky, které mi děda potají přinesl z práce, a vybudované zoologické zahrady plné exotických zvířat dávaly tušit, že v mé knihovně nechyběli Lovci orchidejí Františka Flose, či Kniha džunglí a Lovci mamutů. Hraček jako takových moc nebylo, ale stavebnice Merkur nebo vysněná autodráha nesměly chybět, stejně jako pytlík kuliček, igrafotbálek nebo vlastnoručně vyrobený klik-klak.

Prožil jste i „divočejší roky“, například v době, kdy jste se živil jako profesionální hudebník ve skupinách Petarda či Excitron?

Muzikantská léta s rockery byla výjimečná a neopakovatelná. Nebyli jsme ti, co demolují hotelové vybavení, na to mě drsná praxe stavebního dělníka a dalších profesí až moc naučila vážit si lidské práce a tvrdě vydělaných peněz, ale svatoušci jsme taky nebyli. Z mého pohledu jsem si užil všeho vrchovatě a o to víc lásky teď mohu věnovat své rodině.

Nyní máte tři dcery, Kláru, Terezku a Rozárku. Co pro vás znamená rodina?

Když je vám něco přes dvacet, budujete nejistou kariéru a straší vás nezaplacené složenky, koukáte hlavně na to, abyste přežil! Ani já nebyl jiný a moje první dcera mi proklouzla mezi prsty až do dospělosti. Snažil jsem se i jí věnovat, co to šlo, ale upřímně moc času nezbývalo a pojem rodina jsem začal intenzivněji vnímat až někdy kolem čtyřicítky. Pro někoho možná pozdě, ale přece! Dnes mám zázemí, rodinu, dcery, přátele a jak s oblibou tvrdím „první už jsme byli”. Snažím se dělat to, co mě naplňuje smyslem života a rozdávat pozitivní energii kolem sebe. Miluju spojování lidí, co něco umí, a když navíc realizují mou ideu, beru to za největší dar, který můžu na zemi získat.

Kláru a Rozárku dělí devatenáct let. Vidíte rozdíly mezi hračkami z dětství Klárky a současnými hračkami Rozárky?

Vývoj jde ve všech oblastech života šíleně dopředu, doba, kdy jsem zíral na Klárčina Tamagočiho či Šmouly a panenky, co občas i promluví, jsou v nedohlednu. Dnes jsem rád, že mé dvě mladší dcery vedle mobilních her, které se nám zatím daří jakžtakž korigovat, dávají přednost tvůrčím hrám a dílničkám. I když i my jednou za rok vyvážíme plný pytel plyšáků a občas si rádi střihneme partičku Člověče, nezlob se, Černého Petra nebo Plného kurníku.

Mají holky oblíbenou postavičku z pohádky nebo večerníčku?

Po Else a Anně dnes jednoznačně vede Vaiana, ale překvapivě není k zahození ani náš Krteček. Díky tomu, že jsou v přímém dění natáčení naší pohádky Když draka bolí hlava, boduje na celé čáře Čmoudík i Blivajz.

S Dušanem Rapošem jste napsali česko-slovenskou pohádku „Když draka bolí hlava“, už ji vaše dcerky četly, nebo vy jim? Jak se jim líbila?

Pohádku slyšela sedmiletá Terezka jako první a musela absolvovat dvouhodinový maraton čtení vkuse… Přežila to ve zdraví a když se jí dostala do ruky knížka s obrázky Martina Schwarze, přečetla si knížku ještě jednou sama. Tehdy tříletá Rozárka vnímala tuto pohádku spíše přes obrázky a jednotlivé postavy. Miluje princeznu Adélku, ale díky filmové představitelce Zuzaně Žákové.

Nedávno jste se pustili i do realizace filmové podoby této pohádky, která by měla zamířit do kin v říjnu 2018 a připomenout sté výročí vzniku Československa. Jak na natáčení vzpomínáte, bylo náročné propojení češtiny a slovenštiny?

Máme za sebou 25 natáčecích dní v lokalitách od Tater, Žiliny, Bratislavy až po hluboké lesy Dolní Lomné, mystické pláně Hrčavy, Vendryni, Třinec a Karvinou. Musím říct, že byť byl štáb opravdu česko-slovenský a různých věkových skupin, měl jsem pocit, že jsme jedna duše jedno tělo a jeden jazyk. Snad podobně zapůsobí na diváky i samotný výsledek. Pohádka „Když draka bolí hlava“ jde do kin 25. 10. 2018.

Nejspíš budete celé léto pracovat na připravované premiéře pohádky, takže najdete si čas i na dovolenou s rodinou?

I v tom největším zápřahu si člověk musí najít čas na relaxaci a rodinu, to je má zásada, kterou se řídím minimálně čtyřikrát do roka - a prázdniny nebudou výjimkou. Vyrazíme k moři a aspoň jednou týdně na společný výlet, ze kterého si vždy dovezeme nějakou pěknou hračku, ostatně ne nadarmo jsem chtěl být v dětství prodavačem v hračkářství. A třeba už mezi nimi budou hry a plyšáci z pohádky „Když draka bolí hlava“, já osobně se už zpívajícího plyšového Čmoudíka a Blivajze nemůžu dočkat!