Rozhovor s Miroslavem Šimůnkem

Narodil jste se v Jilemnici. Dětství jste tedy trávil na horách?

Ano, dětství jsem prožil na horách a od té doby mám rád nejen rozlehlé krajiny, ale také třeba široké pláně nebo roviny. Vztah mám i k Moravě, odkud pochází moje rodina.

Čím jste chtěl v dětství být, lákalo vás herectví? Přeci jen jste vystudoval střední průmyslovou školu strojní… Co bylo impulsem, že jste se dal na herectví?

Já jsem byl hercem už od malička… Bylo to moje tajné přání, které jsem nikomu neřekl, bylo to tajemství. Kamarádka mě přihlásila na hereckou školu a trénovala se mnou na přijímací zkoušky. Doma jsem to oznámil až ve chvíli, kdy přišel dopis, že jsem přijat. A můj tatínek prohlásil, že je to stejně asi jediný způsob, jak mohu nějaká studia dokončit s titulem magistra, takže mi moje rozhodnutí stát se hercem posvětil. Na školu jsem měl našetřeno, dopis o přijetí v kapse, takže nic nestálo v cestě, abych si šel za svým snem.

Jak jste trávil jako kluk prázdniny a jak odpočíváte dnes? Máte vůbec na odpočinek čas?

Prázdniny jsem si užíval jako každý kluk. Na dva měsíce volna se těší snad každé dítě, třeba na to, jak pojede na tábory, na dovolenou s rodiči nebo k babičc,e a ani já jsem nebyl jiný.

A jak odpočívám dnes? Jak už jsem řekl, herectvím jsem si splnil svůj sen, a protože mě hraní baví, byl jsem rád za pracovní nabídky, které přicházely. Stávalo se, že někdy jsem toho měl opravdu hodně. Postupem času jsem se ale musel naučit odpočívat a některé aktivity omezit. V současné době nezkouším žádné divadelní představení a nemusím ani brzy vstávat kvůli natáčení nějakého seriálu, nechal jsem si večerní akce a moderování na Primě. Vybírám si a dělám to, co mě baví, a když přijde nabídka, velmi rád si zahraju v pohádce nebo ve filmu.

V nové česko-slovenské pohádce s názvem „Když draka bolí hlava“ hrajete českého krále. Co se vám vybavilo, když jste si přečetl scénář k pohádce? Nechtěl jste si zahrát znovu prince?

Byl jsem moc rád, že mi režisér Dušan Rapoš nabídl roli krále. Ještě jsem krále nikdy nehrál a musím říct, že to byla zajímavá zkušenost. Přeci jen, když máte najednou na hlavě korunu, cítíte mnohem větší zodpovědnost a určitou pokoru vůči ostatním. Mou partnerkou je v pohádce Kateřina Brožová, úžasná žena a skvělá herečka. Natáčení jsem si užil, a co mě opravdu překvapilo, byl počet korunek, které byly připraveny pro členy královských rodů. Celkem jich bylo tuším šest a já se přiznám, že jsem ještě tolik korunek na jednom místě neviděl. Kostýmy, ve kterých jsme natáčeli, vypadaly opravdu výborně a celá výprava byla skvělá po všech stránkách. Fungovalo nám i lidské zázemí na place, které bylo opravdu velmi přátelské.

Víte, kde všude se pohádka natáčela? Kde jste natáčel konkrétně vy a máte nějakou zajímavou zkušenost z natáčení?

Točili jsme v prostředí Karvinského zámku, který byl zázemím pro české království. Zámek je opravdu nádherný, takže stylizovat se do role krále nabyl žádný problém. Točili jsme ale také venku na louce a dokonce jsme s Kateřinou Brožovou a naší pohádkovou dcerou princeznou Adélkou, kterou hraje Zuzka Žáková, jezdili kočárem. Musím říct, že mám z koňů respekt, takže když jsme jezdili v terénu po louce, někdy jsem měl obavy, jestli kočár s námi některá místa bezpečně sjede. Ale nakonec vše dopadlo dobře.

Měl jste jako dítě rád pohádky? Která je vaše nejoblíbenější?

Pohádky jsem samozřejmě miloval a nejvíc ty muzikálové, kde se hodně zpívalo. Takže mým favoritem je třeba pohádka „Honza málem králem“ s nezapomenutelným Jiřím Kornem v hlavní roli, nebo pohádka „Šíleně smutná princezna“ s Helenkou Vondráčkovou a Vaškem Neckářem. Ty se mi opravdu líbí a mám je rád. Jsou to klasické české pohádky, skvěle herecky obsazené s výbornou výpravou a plné úžasných hitů.

V pohádce „Když draka bolí hlava“ uvidíme také draky. Co vy a draci, když jste ještě byl klukem?

Ze svých mladých let si vybavím jen jednu jedinou pohádku s drakem a to pohádku „Za humny je drak“. A ten byl drakem velice roztomilým, takže mi ani jako drak nepřipadal. Mě dračí tématika zasáhla až s příchodem amerických filmů. Nesmírně se mi líbil dobrodružný film „Dračí srdce“. A pokud se ptáte na pohádky, tak pochopitelně drak v pohádce „Z pekla štěstí“, kde to byla jedna z prvních animací draka v pohádce u nás. Protože - jak režisér Zdeněk Troška vždycky říkal - kromě Američanů vyrábíme pravé pohádky jen my Češi, je to ryze česká záležitost.

Pohádka se uvádí ke stému výročí vzniku Československa. Jak vzpomínáte na dobu, kdy došlo k rozdělení, nebo na dobu kdy, jsme byli jeden stát?

Upřímně řečeno, to, že jsme se rozdělili, mi bylo líto. Cítil jsem asi jako mnozí z nás, že je to škoda. O to víc jsem rád, že vznikla právě tato česko-slovenská pohádka, ve které se opravdu vyskytuje kromě českého jazyka také slovenský jazyk. Jedním z důvodů bylo dle tvůrců i to, že naše české děti se už tolik se slovenským jazykem nesetkávají a pomalu mu přestávají rozumět, a to je škoda. Dříve jsme díky společnému státu měli další slovanský jazyk tak říkajíc zadarmo. Takže takovéto projekty vítám a jsem rád, že mohu být jeho součástí.

Foto: Lenka Hatašová