Rozhovor s Michaelou Tomešovou

Sympatickou tvář mladé herečky dobře známe z televize, filmu a mnozí také z divadelního jeviště. Svoji úspěšnou kariéru ale dokázala skloubit i s rodinným životem – s manželem, hercem a zpěvákem Romanem Tomešem, mají dva malé chlapečky.

Jaké bylo vaše dětství? Byla jste malou princeznou, nebo spíše holka, která si ráda hraje i s autíčky?

Já jsem byla něco mezi. Byla jsem dost disciplinované dítě, od malička jsem mojí mámě musela nechávat prostor, protože mám staršího bratra na vozíčku, po mozkové obrně. Proto jsem byla vždy opravdu trpělivá, aby mohla věnovat pozornost bratrovi. Ale na druhé straně - byla jsem i divoká, máma ještě nezavřela ani dveře a já už byla v korunách stromů… Při venkovních aktivitách jsem byla spíš kluk, ale ráda jsem si hrála i s barbie panenkami. Co se týká divadla a představení, byl mým vzorem samozřejmě bratr, je dramaturg, a ta láska k divadlu vznikla od něj. Jako děti jsme si velmi často vymýšleli hry, představení…

Jako malá jste se věnovala baletu, tanci, hrála jste na flétnu, klavír a také zpíváte. Kdy přišlo rozhodnutí stát se především herečkou?

Já nevím. Nejsem plánovací typ, ale zase jsem nikdy nepochybovala, že by to vlastně mělo být jinak. Naštěstí nic nestálo proti mně. Tak nějak to šlo samo, nepřemýšlela jsem nad ničím jiným, než že budu herečka nebo zpěvačka, a měla jsem jistotu, že to tak bude - a opravdu tomu tak je.
Je pravda, že z baletu čerpám dodnes. Balet jsem si vybrala sama, i rodiče mě podporovali, abych měla mimoškolní aktivity, hlavně mě potřebovali unavit a dostat ze mě energii, což balet splňoval.

Pamatujete si na svou úplně první roli?

Ano! To si pamatuji a nikdy v životě ji nezapomenu! Bylo mi šest a k této roli jsem se dostala úplnou náhodou. Soutěžila jsem v recitační soutěži Pražské vajíčko, teď se soutěž jmenuje Pražské poetické setkání, na kterou mě poslala paní učitelka ze základní školy. Soutěž jsem vyhrála a zároveň si mě všimla produkční z České televize, která se mě zeptala, jestli nechci hrát v Bakalářích. Tak jsem řekla, že ano. A takhle jsem to také oznámila doma mámě… A ta, když viděla, jak mi svítí oči, nemohla říct ne.
Pamatuji si i úplně první větu, kterou jsem natáčela. Bylo to: „Paní, nesu Vám psaní.“ Byla to povídka Listonošky, ve které jsme jako malé holky ukradly staré dopisy, které posílal táta mámě z vojny, a roznášely je po celé vesnici. Jeden dopis jsem nesla Stelle Zázvorkové, takže můj první obraz se točil s touto paní herečkou a s panem Sovákem, a jsem moc ráda, že jsem tuto gardu zažila. Byl to velký zážitek a na tohle natáčení nikdy nezapomenu.

Máte dva syny, Kristiána a Jonáše. Co je pro vás důležité při výběru a nákupu hraček pro vaše děti? Myslíte si, že je současná nabídka hraček pestrá a je z čeho vybírat?

Mám ráda kreativní, edukativní hračky, které nemá ale úplně každý. Já nejsem žádná bio matka, i když si to všichni myslí… Ale úspěšně se té nálepky teď zbavuji. Jakékoliv hračky s montessori prvky mi jsou sympatické. Jsou hezké, designové a nejsou plastové, že by se hned rozbily. Vybírám si raději menší obchody, ve kterých nejsou hračky konvenční.
Také si myslím, že hraček je ve finále mnohem víc, než je třeba. Je jich tak moc, že ten výběr skýtá strašně moc možností. Když jsme byli malí, rodiče to určitě měli jednodušší, protože nebylo tolik hraček na výběr. Mně kdyby někdo dal tři hračky, abych si z nich vybrala jednu, tak bych si úplně v klidu vybrala. Ale teď, když mám vybrat dárky pro kluky k Vánocům, je to těžké, a nakonec dostane každý třeba jen dvě hračky. Samozřejmě dostanou i od babiček, které „blázní“ úplně, takže synkům dárky dávkujeme ještě další dva měsíce. Nejsem zastánce toho, aby dítě dostalo mnoho dárků jen kvůli pozornosti nebo rozptýlení, pak si hraček neváží atd.

Jak si spolu celá rodina nejraději hrajete?

Paradoxně já jsem nyní ta, která hodně pracuje, a můj Roman je muž v domácnosti. Máme děti ještě celkem malé, takže často hrajeme obrázkové Člověče, nezlob se! Baví nás různé tvoření a modelína. A samozřejmě milujeme venkovní aktivity. Fotbal s tátou na zahradě, trampolína a pořád to střídáme. Rozhodně se zabavíme.

Patříte mezi známé herečky jak filmové a televizní, tak divadelní, kde vás můžeme v současné době vidět?

Mám to štěstí a vážím si toho, že každé ráno můžu s pokorou v 6 hodin vstávat a jet do ateliéru na Sestřičky, seriál na TV Prima, který nyní natáčím. Je tam hlavně úplně boží parta a tím, že tam jsem v podstatě každý den, mě ta práce velmi naplňuje a baví. A navíc jsem obrovsky sociální člověk, takže jsem ráda, že se tam stále můžu s kolegy vídat a sdílet si ty životy navzájem.
Také moje domovské divadlo Kalich, ve kterém jsem už jedenáctým rokem. Poté nově hostuji v divadle Na Vinohradech v Baladě pro banditu a tímto bych chtěla všechny moc pozvat, protože to je asi nejlepší představení, které jsem kdy dělala. A také hostuji v Národním divadle v jednom představení.

Máte i představení, kde vás můžeme vidět společně s manželem Romanem Tomešem?

Ano! Je jich docela dost a všechny jsou v divadle Kalich. My jsme se v divadle poznali, takže je to takové naše společné… Vidět nás můžete v muzikálu Vlasy, Voda a krev nad vodou, Pomáda a další.

A jak se vám společně hraje pár na prknech, když doma jste pár určitě trochu jiný?

Dobře! Právě, že strašně dobře, a konečně máme na sebe čas. Doma lítáme hodně kolem dětí a nemáme tolik prostoru sdílet svůj život navzájem. Takže když jsme v divadle, máme na sebe čas a vlastně si i všechny problémy či hádky můžeme „vyříkat“ na jevišti… Člověk vypustí všechny emoce a pak jsme doma v pohodě. Vidím v tom tedy samá pozitiva!
Já jsem Romanovi v jednom představení dala i velkou facku… Ve mně to bublalo, ale pak jsem mohla říct, že jsem to vlastně nebyla já, ale byla to ta postava… „Sorry jako, jsem z obliga…“ Ponorka u nás rozhodně nehrozí, máme to fakt pestré!

Zbývá vám někdy čas i na sebe?

Ano, v práci nebo když jedu z práce. Mám štěstí, že v práci mám čas na svůj koníček, kterým je herectví, takže je to vlastně 2v1. Do práce si chodím odpočinout a věnovat se svým zájmům. Žádný extra čas pro sebe nepotřebuji, že bych děti někam poslala pryč a zašla si na pedikúru, to ne. Někdy bych samozřejmě ocenila, kdyby děti odjely na tři dny a mohla bych tak v domě udělat generální úklid. Ale to jsou spíše praktické věci… Co se týká mých emočních zájmů, tak ty mi práce naprosto vynahrazuje.
Chtěla bych ještě vyhýčkat svého muže, který je teď doma s dětmi více než já. A to tedy není pro každého chlapa. Je skvělý, s dětmi to moc umí, uvaří a uklidí. Tímto prostřednictvím bych svého muže chtěla pochválit!

Foto: Jan Kvarda, Michaela Sýkorová a Richard Kocourek