Rozhovor s Martinem Chodúrem

Od vítězství v Superstar se Martin Chodúr prezentuje jako zpěvák působící v žánrově zcela protichůdných repertoárových oblastech. Našel se nejen ve světě popu a rocku, ale i swingu, muzikálu, šansonu a filmových písní. Vedle vrozeného talentu a muzikálnosti ho k repertoárové všestrannosti opravňuje mimořádná technická vybavenost a hlas tříoktávového rozsahu. Česká populární hudba zkrátka dlouho neměla zpěváka takových možností a takového pěveckého citu a všestrannosti, jakým se jeví od roku 2009 právě Martin Chodúr. Jeho písně už obohatily repertoár Karla Gotta, Hany Zagorové a Štefana Margity. Vedle samostatných koncertů po České a Slovenské republice byl Martin Chodúr v posledních dvou letech v Praze a v Bratislavě hostem koncertů Hany Zagorové, Mariky Gombitové, Jána Lehotského a slavného skotského skladatele filmové hudby Craiga Armstronga. Autor hudby k filmům Láska nebeská, Moulin Rouge! a Velký Gatsby byl na koncertě na svou počest na pražském Žofíně osobně přítomen. Legendární česká textařka Jiřina Fikejzová na album Řekni, kde ty kytky jsou, které vydal Supraphon u příležitosti jejích letošních 90. narozenin, na něj nechala nazpívat Martina Chodúra dvě písně se svými texty – Chci zapomenout (I Can´t Stop Loving You) a Za rok se vrátím (O sole mio). Hvězda Martina Chodúra prostě jednoznačně stoupá a proč tomu tak je, o tom se můžete sami přesvědčit v následujícím rozhovoru.

Hudbě se věnujete od malička, vedli vás k ní rodiče, nebo jste měl jiný vzor?

Není zvláštní, že si tyhle věci nepamatujeme? Co byl ten první impuls, který mě přivedl k hudbě? Upřímně nevím. Myslím si však, že to byla hudba samotná. U nás doma pořád nějaká hudba hrála. Spousta různé hudby. Od vážné hudby až k tvrdému rocku. Jeden vzor jsem určitě neměl, spíše z každého něco. Co se týká rodičů, s tátou jsem poslouchal nahrávky a s mámou jsem si často zpíval. Ve třech letech jsem začal docházet do ZUŠ a v 10 letech jsem založil svoji první kapelu. Na jedné straně jsem si nedokázal představit, že se jednou budu živit hudbou (můj táta byl dělník, máma pracovala v kanceláři a živit se jako umělec mi připadalo poněkud vzdálené). Na druhé straně jsem si nedokázal představit, že budu dělat něco jiného (ani práce dělníka, ani práce v kanceláři by mě asi neuspokojovala). Co mě ale táhlo/táhne kupředu? Nevím. Snažím se být upřímný sám k sobě a dělat věci, které cítím, že jsou správné.

Kdy jste si uvědomil, že se muzikou chcete živit?

Tahle otázka by měla být formulována jinak. Ne chcete, ale „…že se muzikou můžete živit”. V tom býval ten problém. Znal jsem spoustu skvělých muzikantů, ani jeden z nich se však hudbou nedokázal uživit. Byl to pro ně jen koníček. Ten moment, kdy jsem z hudby začal cítit určitou finanční jistotu, byl rozhodně až po výhře v Superstar.

Měl jste kromě hudby i jiné koníčky? Jaké vlastně byly vaše klukovské roky?

Mým dalším velkým koníčkem byla vždycky angličtina. Od 10 let jsem prakticky žil svůj malý anglický život. Scházel jsem se s cizinci, kteří žili v Ostravě, díval jsem se na anglické pořady, poslouchal anglickou hudbu a četl anglické knihy. Nikdy jsem neměl rád mainstream. To, co se líbilo všem ostatním, mě už ze zásady iritovalo. Být součástí úplně jiného světa pro mě byla forma určitého protestu. V podstatě jsem žil dvojí život. Zatímco v běžném životě v češtině jsem byl spíše tichý a introvertní, v angličtině jsem naopak dokázal být otevřený a extrovertní. Navíc jsem se v podstatě vyznal jen v anglických pořadech a v anglické hudbě. Tím pádem jsem stál trochu mimo tradiční kolektiv. Mně to ale velmi vyhovovalo. Zatímco jiní poslouchali Lunetic, já jsem si pouštěl The Doors.

Zůstaly vám na dětství nějaké hmatatelné vzpomínky?

Jizva nad pravým okem… Rozbil jsem si takto hlavu o kuchyňskou linku, když jsem přelézal svého bratra u kuchyňského stolu. Muselo to tehdy hrozně krvácet. Pořád mám takovou mlhavou vzpomínku, jak sedím na posteli, krvácím, pláču a někdo mluví o pohotovosti. Kdyby se to stalo dneska Martínkovi, asi umřu strachy.

Máte syna Martínka, změnil se vám jeho narozením pohled na život?

Myslím, že pohled na život se mi nijak zásadně nezměnil. Martínek je vlastně přímým následkem mého pohledu na život. Kdyby můj pohled býval jiný, možná by Martínek ani nebyl na světě. Totiž, kdybych dal na rady druhých, rozhodně by mi nedoporučili zakládat rodinu. Můj náhled na život se dá shrnout do citátu Oscara Wilda: „Buď sám sebou, všichni ostatní jsou už obsazení.” Člověk může změnit názory, ale pohled na život by měl být napořád. Z druhé strany je pravda, že Martínek můj život obohatil. Někde jsem četl, že poezie nespočívá v tom, že se věci změní, ale v tom, že člověk vymění svůj zrak. Stačí se podívat na nebe novýma očima a vlastně na všechno kolem nás, jako by to bylo úplně poprvé, tak jak to dělají malé děti. Člověk si uvědomí jak krásný je svět, bezprostřední svět kolem nás. Lidé hledají krásu na dovolených v exotických destinacích, pravá krása je však na dosah ruky, jen ji přes závoj starostí nevidíme. Poodhalit tento závoj a tím vlastně zlepšit můj pohled na život, to dokázala láska, kterou jsem obklopený. Láska k mé rodině.

A byl jste u toho, když přišel na svět?

Ano, od začátku jsem to tak chtěl. Byl to silný zážitek a jsem za něj moc vděčný. Myslím, že role otce je podceňovaná, avšak nesmírně důležitá. Představa, že moje manželka rodí a já „oslavuji“ v hospodě, mi připadá zvrácená. Záleží však samozřejmě na tom, jak se partneři domluví. Jen mám pocit, že více mluví muži než ženy a to je špatné. Je smutné, kolik mužů věří, že budou potřeba, až dítě vyroste, aby s ním mohli hrát fotbal, a do té doby že jsou to ženy, kdo se má starat.

S partnerkou si péči o syna dělíte. Jak si s Martínkem nejraději hrajete a zpíváte mu?

Martínek je teď v období, kdy ze všeho nejraději chodí. Procházím se s ním tedy často po zahradě. Taky má rád knížky, hudbu a pohádky. Samozřejmě mu i zpívám, hraju na kytaru, piano a další nástroje. Martínek je velmi zvídavý kluk, a proto ho jedna věc na dlouho nezabaví. Oblíbil si však klasické dřevěné kostky a pyramidu z kroužků. Hlavně potřebuje, aby s ním někdo byl. Dokáže si chvilku hrát i sám, ale pokud nejsme nablízku, znejistí.

Mnoho rodičů dnes nemá na své děti čas a tak je nechávají „vysedávat u počítače, u televize… Jak se na tento problém současné doby díváte vy?

Z jedné strany to chápu, člověk má spoustu starostí a starost o dítě může být velmi vyčerpávající. Navíc, jak jsem říkal dříve, pokud se o dítě stará jen jeden z rodičů, prodal by za chvíli klidu třeba i svou duši. Pokud ta osoba musí ještě vařit, prát, žehlit, uklízet a navíc nemá jen jedno dítě, chápu, že dítěti nabídne to, při čem se zabaví. Ať je to televize, počítač, mobil… Samozřejmě nemůžeme v dnešní době vychovat z dítěte technologického analfabeta, ale nic se nesmí přehánět. Vše by mělo být v rovnováze.

Koncertujete se svou doprovodnou skupinou MACH, ve které působí význační muzikanti. Jste spolu již od roku 2011, stále se vám spolu skvěle spolupracuje, nebo to občas i zaskřípe?

Vlastně ani ne. Jako sólový zpěvák totiž nezpívám jen s nimi, ale i se spoustou jiných muzikantů. V průběhu roku zpívám s různými orchestry, big bandy a jinými kapelami. V současné době například chystám album za doprovodu Janáčkovy filharmonie Ostrava, na kterém dostanou prostor i členové skupiny MACH. Navíc jsou všichni členové mé kapely zároveň i mí přátelé a letos budeme mít víc společných vystoupení než loni.

Za jejich doprovodu jste nahrál a následně vydal své sólové album Manifest. Prozraďte nám, můžeme se v blízké době těšit na vaše další album?

Jak už jsem naznačil, chystám album za doprovodu Janáčkovy filharmonie. Bude to vánoční album a pro mě zatím největší hudební výzva. Už teď jsou přípravy v plném proudu - a to album vyjde až příští rok! Víte, tím, že tyhle vánoční písničky teď zpívám Martínkovi, vkládám do nich úplně jiný prožitek než dřív. Proto si myslím, že je ta správná doba zachytit to na hudebním nosiči. Letos 25. listopadu budu mít Adventní koncert v pražském Divadle U Hasičů, kde několik skladeb z tohoto alba určitě taky zazpívám. Všechny čtenáře srdečně zvu!

Pomalu se nám blíží léto, prázdniny, dovolené… Máte už nějaké plány, jak si letošní léto užijete?

Léto prožijeme doma, máme totiž velkou zahradu a žijeme v nádherném prostředí Beskyd. Proto, když je venku krásně, nechce se nám z domu nikam odjíždět. Na dovolenou tedy pojedeme buďto v červnu, nebo září. Letos poprvé s Martínkem. Bude to pro nás všechny určitě velké dobrodružství. S největší pravděpodobností pojedeme do naší oblíbené Andalusie.

Foto: Radek Beňo, Patrik Ratajský, archiv Martina Chodúra