Rozhovor s Kateřinou Kristelovou

Jaké bylo vaše dětství? Vzpomínáte na tuto dobu ráda?

S odstupem času moc ráda. Když je člověk v pubertě, vidí spoustu chyb, trpí vlastní důležitostí a všechno ví nejlíp. Jakmile ale máte dítě, všechno se zjemní, přehodí, najednou vidím věci jinak, už ne tak černě. Když jsem byla malá, moji rodiče dělali maximum. Určitě by se našla spousta věcí, které bych jim vytkla a snažím se jich u Claud vyvarovat, ale zároveň byli skvělí třeba v tom, že hodně respektovali moji divokost i individualitu. Mohla jsem si v pokoji vrstvit plakáty na plakáty, nosit svoji šílenou módu, barvit vlasy, jak jsem chtěla. Mantinely ale platily vždycky. Já jsem na Claud přísnější, zároveň mě víc zajímá, co se v ní odehrává, chci ji umět znát nazpaměť. A to se mi daří. Základem dobrého rodiče je podle mne znát svoje vlastní dítě skrz naskrz, vědět co mu jde, co míň, co unese a kde jsou rizika. Ona je můj středobod. Kdokoliv mě zná dobře, tvrdí mi, že to, jak ji miluju, je poznat na každém mém gestu i na očích. Je to pravda. Nikdy jsem tak velkou lásku nezažila k nikomu na světě a vím, že už nezažiju.

Měla jste oblíbené hračky a zůstala vám nějaká hmatatelná vzpomínka?

Byla jsem typická holčička, zajímaly mě barbínky a moje dcera není jiná. Hračkami ji až tak nezahrnuju, nemám ráda rozmazlené děti, které zavalí svým legem obývák i kuchyni, víc mě baví, když si malujeme, něco tvoříme, což je u mě těžké, protože nejsem na ruce nijak obzvlášť šikovná… V tomhle po mně moje holčička doufám nebude.

Už od útlého mládí jste toužila být moderátorkou. Máte do budoucna nějaké další cíle?

To je fakt. Já jsem od dětství chtěla pracovat v televizi a být známá. Ono to zní legračně a hodně přízemně, ale já neměla ani známé rodiče, ani vlivného přítele a pomoc známých. Vším jsem si prošla sama, od neúspěšných castingů, přes projekty, které nedopadly, až po docela stabilní místo, kdy mě moje práce a to, co jsem si vždycky přála, živí a zvládá živit i moji dceru. Jen to, že jsem známá, bych někdy vyměnila za anonymitu, protože přestože jsou na tom významnější světové a některé i naše celebrity mnohem hůř, někdy je mi šeptanda okolo mě i malé nepříjemná a řešení bulvárních plků taky. Nikdy už nebudu úplně anonymní, což má mraky výhod a taky obrovské nevýhody. Setkávám se s oběma póly denně a někdy váhám, co převažuje. Pak vás ale někdo pozve třeba na překrásný výlet do hotelu, který je zdarma, jen proto, abych se tam vyfotila, značky vám věnují spoustu oblečení, kosmetiky a hned převažují plusy. Minusy si asi každý umí představit sám. Nic neskryjete, a když si vyjdete s kamarádem na kafe, riskujete, že mu zkomplikujete život. Ale dramatizovat to nehodlám, dá se v tom žít a neměnila bych.

Jako správná maminka trávíte s dcerkou Claudií spoustu času. Jak si spolu nejraději hrajete?

Claudinka je hodně živá holčička, někdy až moc. Spoustu času tráví ve školce a potom na několika kroužcích, kam jsem ji na její přání zapsala. Začala s angličtinou, učí se hrát tenis a chodí malovat. Nechávám jen na ní, co si vybere a k čemu se potom bude chtít přiklonit. My dvě si doma hrajeme především na Frozen, slavnou Disney pohádku, kde já u nás v obýváku ztvárňuju Annu a Claudinka Elzu.

Má vaše dcera oblíbenou hračku, bez které nemůže být?

Jak už jsem uvedla, všechno, co je Frozen, u nás má své místo. Zpívající Elza, kšiltovka s copem Elzy, hrnečky s Annou… Uf. Na co se snažím Claud trochu naučit, jsou stavebnice.

Jak jste skloubila profesi moderátorky s rolí maminky?

Chce to hodně produkčních schopností to sladit. Ale ano, skloubila. Nacházím se pracovně asi ve svém nejproduktivnějším období, mám hodně práce a o volnu si můžu nechat zdát. Zvládala jsem pět let sama vodit do školky, vyzvedávat, nakupovat, pracovat, platit složenky, věšet prádlo, uklízet a po nocích psát blog, popřípadě jít na nějakou společenskou událost buď moderovat, nebo se jí účastnit, a ráno nanovo… Až jsem se dopracovala k tomu, že pokud bych v tomhle vražedném tempu pokračovala, uženu si brzy problém, a najala jsem si chůvu. Takže máme Angee, která občas vyzvedne moji lásku, přejede s ní na tenis nebo výtvarku a pak dorazí rozesmáté domů. Žijeme v době, kdy fakt, že má člověk chůvu, není nic, za co by se měl stydět. Já byla do teď na všechno sama, s občasnou pomocí rodiny, která ale nebydlí vedle v ulici, a nebylo to vždy jednoduché. Být na sebe hrdá, jak to dávám, za což vás stejně nikdo nepochválí, a pak se zhroutit, není umění. Chci pro svou dceru spokojenou mámu a tou můžu být jenom odpočatá a stabilní. Žádná máma a speciálně samoživitelka by se neměla za pomoc, na kterou si poctivě vydělá, stydět. Jsem pro paní na úklid i chůvy. Neslouží mi k tomu, aby byly s malou, když jsem na manikúře a na aerobiku, jsou tu proto, abych se mohla soustředit na práci a byla při tom psychicky v klidu a beze strachu, že něco nestíhám.

Blíží se vánoční svátky, už máte nakoupené dárky, nebo necháváte nákupy na poslední chvíli?

V tomhle jsem šílený svazák a Hujer. Už teď mám všechno. Balit dárky budu koncem listopadu a v prosinci si chci užívat advent. Mám to tak každý rok, docela si dávám záležet i s výzdobou, nechybí stromeček, spousta svíček. Miluju Vánoce a vždycky si je maximálně vychutnávám.

Jaké hračky, a to nejen ty vánoční, vybíráte pro svou dcerku? Je pro vás kvalita důležitá?

Vybírám to, po čem Claud touží a já s tím souhlasím. Tento rok to poprvé vypadá na pravou velkou panenku, které bude dělat maminku. Claudinka touží i po svojí pračce a kuchyňce. Kvalita mě samozřejmě zajímá také. Za hračky raději připlatím, než abych kupovala ty, co se hned první měsíc rozbijí.

Máte už plány, jak letos Vánoce prožijete?

Každý rok jezdíme do vesnice Radenín u Tábora, odkud pocházím. Jižní Čechy jsou moje silné místo v srdci. Miluju to tam. V obrovském domě se schází celá moje rodina, večer hrajeme hry, pijeme víno a jsme všichni spolu. Je to jeden z nejhezčích okamžiků roku a v podobné pospolitosti chci vychovávat svoji dceru.

A máte nějaký tip pro nás, jak si vytvořit tu pravou předvánoční atmosféru?

Pustit si koledy a obejmout se s tím, kdo je vám nejblíž. Vánoce nejsou o tom mít co nejlíp naklizeno a napečeno. Já vlastně celý svůj život dělám jen to, co opravdu chci – a funguje to. Třeba vůbec nikdy nežehlím (psssst, nesmí to vědět moje máma) a v 35 letech bez toho žiju celkem v pohodě. Užívejte si o Vánocích rodiny a dělejte a říkejte věci, co vás spojují, ne rozdělují.

Co byste popřála našim čtenářům do nového roku?

Dělejte si na sebe navzájem čas! Odložte mobily a tablety a buďte spolu, naprosto přítomni. Vychutnávejte si blízkost navzájem, protože všechno se může během krátké doby změnit a vám pak bude líto, že jste to tehdy neudělali. A věnujte se svým dětem. Ukazujte jim respekt svojí pozorností, oplatí vám to.

Foto: Mia Mirrelli