Rozhovor s Kateřinou Kněžíkovou

Jejím manželem je slavný basbarytonista Adam Plachetka, se kterým má tříletou dceru Adélku. Žijí střídavě v Praze a ve Vídni, kde je Kateřinin manžel sedmým rokem sólistou tamní Státní opery.

Jaké bylo vaše dětství, byla jste pravou holčičkou?

Mé dětství bylo jedno velké dobrodružství. Vůbec si nepamatuji, kdy jsem psala domácí úkoly. Pořád jsem si s dalšími dětmi hrála venku. Dětství jsem strávila převážně s klučičími hračkami, i když jsem panenky doma měla, ale moc mě to nebavilo. S nejlepší kamarádkou Dášou jsme převážně trávily čas v klučičí společnosti. Stavěli jsme si bunkry, lezli po stromech, stříleli z luku a hráli si na želvy Ninja.

Měla jste v plánu studovat farmacii a ze dne na den jste se rozhodla pro hudbu. Přišly někdy chvíle, kdy jste si řekla, že jste se přeci jen měla stát magistrou farmacie?

Několikrát jsem uvažovala, že budu ještě ke zpěvu studovat něco jiného. Ve druhém ročníku na konzervatoři mě uchvátila foniatrie, která má ke zpěvu velice blízko. Ale když člověk zjistí, co všechno musí vystudovat, aby se foniatrem stal, trvá to několikanásobně déle, než se naučit zpívat. Nakonec jsem si řekla, že raději budu dělat jednu věc pořádně než dvě napůl, a tak jsem zůstala u toho, co jsem začala dřív.

Své životní plány jste změnila po zhlédnutí opery Prodaná nevěsta. Rozhodla jste se, že si v ní jednou Mařenku také zazpíváte, a tento sen se vám loni splnil. Máte ještě nějaký jiný sen nebo vysněnou roli?

Mé přání je vydržet co nejdéle na té úrovni, ve které se pohybuji, a ideálně se stále zdokonalovat. Rolí jsem si již splnila opravdu mnoho, takže je těžké jmenovat. Momentálně bych se ještě chtěla věnovat repertoáru belcanto v mém lyricko-koloraturním oboru (Donizetti, Bellini, Rossini) a postupně zařazovat více lyrické party. Moc by mě zajímal Giacomo Meyerbeer, Richard Strauss a Giacomo Puccini. Vše má ale své načasování a člověk musí být trpělivý a nic neuspěchat. Mým velkým snem je cyklus písní Richarda Strausse Čtyři poslední písně.

Vzpomenete si na své první vystoupení na jevišti?

Ano, velice dobře. Byla to role Barbariny v opeře Figarova svatba v divadle v Karlových Varech. Bylo to studentské představení a já se tím ujistila, že je to přesně to, co chci v životě dělat. Nikdy nezapomenu na skvělou tvůrčí atmosféru, tolik legrace a pozitivního přístupu už asi nikdy na profesionálním jevišti nezažiji.

Operní pěvec a dirigent Plácido Domingo si vás vybral do role Donny Elvíry v opeře Don Giovanni, která bude uvedena v pražském Stavovském divadle 27. a 29. 10. 2017. Zpívat budete vedle světových hvězd operního nebe. Jak překonáváte trému?

Já trému nemívám. Je to maximálně ta tréma, která člověka žene dopředu a s prvními kroky a tóny na jevišti odeznívá. Zmiňované koncerty budou velkou událostí a já mám ráda výzvy v tomto duchu. Adrenalin je příjemná součást a vždy mě dokáže maximálně namotivovat. Kdybych trpěla trémou, která mě brzdí, tak bych toto povolání nemohla dělat. A já mám rozhodně v plánu si Dona Giovanniho s Maestrem Domingem užít na sto procent!

S manželem máte dcerku Adélku, která nyní chodí do školky střídavě v Praze a ve Vídni. Budete také takto cestovat, až bude Adélka chodit do školy?

To bohužel nebude možné. Logicky budu muset ukrojit ze svého profesního vytížení a být k dispozici pro svou dceru. Asi mě čeká relativně klidnější období, ale zato si budu moci pečlivě vybírat, co a kde zpívat. V to aspoň doufám.

Váš manžel je světově proslulý basbarytonista, vy jste sopranistka, projevují se již nějaké geny na vaší dceři?

Naše dcera má od narození výborný smysl pro rytmus. Zpívat a hrát na různé nástroje pomalu začíná, ale nejsou to virtuózní projevy. S manželem bychom byli moc rádi, kdyby se hudbě věnovala jako koníčku, který ji baví a naplňuje. Ne profesionálně. Ona má spoustu dalších předností, které chceme vedle hudby rozvíjet. Ale je samozřejmě na ní, co si v dospělosti vybere.

Má Adélka oblíbenou hračku, bez které se neobejde?

Momentálně má oblíbenou Šmoulinku, Mášu, Nema a Dory a na rozdíl ode mě má ráda panenky a plyšové hračky. Krásně o ně pečuje, hraje si s nimi na školku a na nemocnici.

Myslíte si, že je současná nabídka hraček pestrá a je z čeho vybírat?

Víc než pestrá. Myslím, že děti ani neví, co si mají vybrat dřív, a pak nastává ten problém v podobě pláče a smutných pohledů, když rodiče koupí dítěti jen jednu hračku nebo žádnou. Myslím, že sami rodiče řeší veliké dilema, co svým ratolestem koupit. Aby to bylo výchovné, ale také, aby udělali radost.

Co je pro vás důležité při výběru hraček?

Rozhodně jejich kvalita. Nicméně, dříve jsem si říkala, že mé dítě nebude mít NIKDY žádné předražené Disney hračky, malé kočárky s panenkami a hračky, které nemají vlastně žádnou edukativní hodnotu. A ve výsledku je tomu přesně naopak. Když vidíte, jak se dítěti rozsvítí oči, není možné to nepořídit. Je úsměvné, jak se spousta věcí s rodičovstvím promění, a člověk si pak řekne: vždyť o co jde.

Jak si spolu celá rodina nejraději hrajete?

Máme rádi stavění puzzle, pouštění vláčku, stavění dupla a trávení času na dětských hřištích a výletech. Momentálně je v oblibě kreslení, modelína a vytváření různých domácích výtvorů. A neodmyslitelnou součástí jsou pohádky všeho druhu.

Foto: Mona Martinů, Pavel Hejný, archiv Kateřiny Kněžíkové