Proč si kluci hrají s auty

Řada věcí nám je vrozena. Muži jsou například díky testosteronu naprogramovaní na bojovnost a dravost. Ženy v sobě zase mají od přírody větší trpělivost vůči dětem, například lépe snášejí jejich pláč.

Ovšem rozhodně nelze vše svádět na genetiku a přírodu. Vlastní výchovou a přístupem k dětem toho totiž hodně ovlivňujeme. Koneckonců kdo z vás obléká syna do růžové barvy a málokdo dcerku posílá na hokej. Ať chceme nebo ne, máme sami tendenci přistupovat k holčičkám holčičkovsky a ke klukům klukovsky. A také platí, že rodiče jsou pro děti vzorem. Když tatínek montuje poličku, chlapeček logicky usoudí, že je to jeho místo. Holčička zase vidí maminku uklízet nebo u sporáku v kuchyni, a tak touží po růžových setech pro hospodyňky a malé kuchyňce.

Ale nikde není napsané, že holčička musí být holčičkou a kluk klukem. Určitě znáte rodiny, kde holčička s tatínkem „ladí“ v garáži auto a syn jim s maminkou v kuchyni připravuje večeři. Podstatné je, aby rodiče dítěti nabídli všechny možnosti a ono si samo vybralo. Proč by si třeba kluci nemohli hrát nejen s auty a stavebnicemi, ale také s panenkou?

I přesto zůstávají nejoblíbenější klučičí hračkou určitě autíčka. Auta a autíčka všech velikostí a typů naleznete v každém hračkářství – ať již kovové či plastikové modely aut a autíček bez zvláštních funkcí v celé škále kvalitativních provedení na straně jedné, či autíčka na dálkové ovládání zvládající neuvěřitelné kousky v terénu i na koberci na straně druhé. Stále velmi oblíbenou klasikou jsou ale i v době elektronických autíček a dalších hraček také klasická autíčka na setrvačník – osvědčená, jednoduchá i odolná. Oblíbené jsou ale také různé pracovní stroje, stavební auta či lodě nebo vrtulníky.