Rozhovor s Monikou Zoubkovou

Vyrůstala jste v Krnově se starší sestrou a mladším bratrem. Jak na čas dětství vzpomínáte?

Asi jako každý, se sentimentem. Někdy mam chuť vrátit čas zpátky, být znovu dítětem. Rodiče nám vytvořili krásný domov, zažili jsme společně spoustu hezkého, a já z toho dodnes těžím... Mnohdy jsme se s bráchou a ségrou málem povraždili, ale o to víc se máme rádi teď. Bohužel jsou mezi námi velké vzdálenosti, tak jsme v kontaktu hlavně po telefonu.

Co vás v té době nejvíce zajímalo a bavilo?

Byla jsem dost introvert, takže mým světem byly moje sny. Psala jsem si každý den deník. Měla jsem jednu kamarádku, se kterou jsme podnikaly jízdy na kole do okolí, nebo hledaly skrýše a tam si donekonečna povídaly.

Narodila jste se do rodiny lékařů, přemýšlela jste někdy o tom, že byste kráčela ve stejných stopách?

Samozřejmě, učila jsem se velmi dobře, měla jsem veškeré předpoklady, tak nějak se s tím počítalo... Ale moje sny byly jiné... Takže ve mně nakonec dozrálo rozhodnutí a podala jsem přihlášku na herectví na JAMU a dostala se... Splnil se mi sen.

Máte dvě dcery, Emmu Luisu a Stellu Marii, jak si spolu nejraději hrajete?

Mají mezi sebou čtyři roky, takže i hraní často dělím, protože Emmu už mnohdy nebaví to, co mladší Stellu. Ale jsou hry, které baví obě, vyrábění z papíru nebo slepá bába zabere vždy.

Mají holčičky nějakou oblíbenou hračku, bez které nemohou být?

Starší teď jede v Petshopácích a taky krásně maluje, takže jsem ve výtvarných potřebách jako doma. Mladší dcerku baví lego a zvířátka, dokola pro ně stavíme domečky z tvrdých knížek nebo z lega. A pořád čteme. Kupuju jim CD s mluveným slovem, bez toho už neusnou.

Jak hodnotíte dnešní hračky a ty z dob vašeho dětství?

To je nesrovnatelné. Možná mám jen někdy pocit, že tím, že je jich tolik, berou dětem fantazii... Nicméně když jsme v hračkářství, jsem i já v sedmém nebi a koupí hraček pro ně si vlastně plním svoje dětské touhy.

Myslíte si, že je současná nabídka hraček pestrá a je z čeho vybírat?

Jednoznačně. Ale jde taky o to nepodlehnout reklamě, která na děti ze všech stran křičí. Snažím se některá přání korigovat, ale mnohdy podlehnu. Vždycky se ale dívám, jestli mají hračky certifikát CE, a věřím, že opravdu neobsahují ftaláty.

Dnešní děti raději tráví čas u počítače nebo u televize, než aby šly ven. Jak je to u vás?

Každý víkend jezdíme k babičce, která bydlí na vesnici, a tam se holky vylítají a vyblbnou. Co se týká televize, večerníček je u nás v týdnu pravidelností, a když chtějí holky pohádku, pouštíme ji na DVD. V poslední době si začaly dělat nároky na můj iPad. Takže ho někdy za odměnu půjčuji.

Vracíte se ráda se svými dcerami do rodného města?

Ano, ale je to opravdu dost z ruky. Krnov je ve Slezsku, a to je z Prahy necelých 400 km. Jezdíme tam pravidelně v létě a když to vyjde, tak i přes rok na různé svátky.

Patříte mezi známé herečky jak filmové a televizní, tak divadelní, můžeme vás v současné době někde vidět?

Srdečně zvu do Komorní činohry na představení Chaos, což je komedie ze života tří třicátnic, a taky na představení Skromnost tamtéž. A nemůžu zapomenout nepozvat na Višňový sad v Divadle v Celetné, který měl nedávno premiéru. Mam před sebou natáčení nového seriálu a taky TV detektivky, na což se moc těším.

S manželem jste adoptovali na dálku dvě africké holčičky z Ugandy, jste s nimi stále ve spojení?

Ne. Holky nám dospěly a už s nimi momentálně nejsme v kontaktu.

S charitativními projekty, například Múzy dětem, jste jezdila společně s dalšími herci do dětských domovů a také jste namluvila pohádky, ze kterých šel výtěžek na pomoc dětem. Účastníte se i nadále podobných projektů?

Momentálně je spíš organizuji. Založila jsem spolu s kamarádkami na Cibulkách v Praze občanské sdružení Košířská cibulačka - najdete nás na FB. Pořádáme akce v rámci tohoto kopce. Podařila se nám už spousta věcí, například pozastavení zástavby parku, sbírka pro jednu maminku samoživitelku, nebo příspěvek na kroužky dvěma dětem ze školky. Děláme také spoustu akcí jako Blešák, slavíme advent, sázíme kytky, čteme dětem, pouštíme draky. Momentálně připravujeme akci „Hovínka ne!“, která je zaměřená na pejskaře, kteří neuklízejí po svých psech. Děti z místní školy namalují na toto téma obrázky, které pak rozvěsíme po Cibulkách.

Foto: archiv Moniky Zoubkové, Anna Fixová, Jakub Ludvík, Jarmila Štuková, Michal Hladík