Malé děti a horory

Děti děsí strašidla, protože vědí, že jsou zlá a že se jim neubrání. Ale na druhou stranu je také fascinují. Větší děti už vědí, že žádná strašidla ani příšery neexistují, a tak se navzájem děsí s radostí. Avšak malý červíček pochybnosti zůstává, co kdyby… A o to je strach zajímavější.

Tmy, napjatých tváří, pocitu strachu a vzrušení, výkřiků a následného smíchu jsme si na táborech, a nejen na nich, užili dostatek při vyprávění hororů. To je zábava, která k dětství také patří, a neublížila nám.

Ale co takové filmy, horory či počítačové hry, ve kterých se to brutálními scénami jen hemží? A proč jsou vůbec tak vyhledávané? Umožňují nám seznámit se s něčím, co bychom v reálném životě neradi prožívali. Dávají poznat neznámá nebezpečí, rizika i nové zkušenosti. Dříve děti sledovaly televizi jen poskrovnu. V posledních letech se však filmy stávají stále více brutální a děti se na ně ve svém volném čase čím dál častěji dívají. Dokonce i pohádky dostávají hororové podtexty. V současné době je hodně těžké zamezit tomu, aby děti občas neshlédly brutální scény v televizi nebo na počítači.

Reakce dětí se pochopitelně liší dle povahy, citlivosti, psychické odolnosti a také věku dítěte. Citlivější školáci, obvykle starší osmi až devíti let, mohou na nepříjemný vizuální zážitek reagovat přehnaným strachem o své blízké. Zvlášť citlivě zpracovávají záběry, v nichž jsou zobrazeny tragické události, kde jsou zachyceny jako oběti děti a rodiče. Mladší děti pak někdy mívají v souvislosti s podobnými záběry iracionální úzkosti, které jsou spojené s nadpřirozenem, zvlášť pokud se násilí zobrazující vizuální zážitek trefí do citlivého období, kdy děti zcela přirozeně řeší například otázku konečnosti lidského života apod.

Samotné sledování násilí přímo nepodmiňuje jeho konání, důležitou roli v něm hraje rodinné zázemí, kamarádi i povaha. V každém případě je vhodné vědět, na co děti koukají, a občas nějaký oblíbený film, seriál nebo pohádku zhlédnout s nimi – možná budete překvapeni!