Rozhovor s Magdalenou Tkačíkovou

Úspěšně složila zkoušky na Janáčkovu akademii múzických umění a absolvovala studium herectví v ateliéru prof. Evy Jelínkové. Od roku 2010 působila v angažmá v Národním divadle v Brně a v současné době je členkou souboru Divadla Petra Bezruče v Ostravě.

Jak vzpomínáš na své dětství? Byla jsi princeznou, nebo spíš rozpustilým klukem?

Na dětství vzpomínám ráda. Typická princezna jsem asi nebyla. Samozřejmě proběhlo i období panenek a Barbie. Ale venku jsem se s kočárkem neproháněla. Všechno muselo zůstat pěkně doma, v čistotě. Kdyby se zašpinila kolečka od kočárku - asi bych zešílela! Stačilo mi vědět, že panenky spinkají v kočárku nebo v postýlce a jsou v bezpečí. Určitě se na mně podepsal vliv staršího bratra - běhání po lese s dřevěnými samopaly nad panenkami často vyhrávalo.

Co tě v té době nejvíce bavilo?

V dětství jsem hodně sportovala, gymnastika a později atletika byly opravdu asi má největší záliba.

Vzpomeneš si na nějakou oblíbenou hračku, bez které jsi nemohla být?

Ne že bych bez něho nemohla existovat, ale naprostá pecka pro nás s bráchou bylo lego. (Myslím, že to platí dodnes…). A taky jsem byla velký kamarád dvou plyšových psů „Douchové“ a „Placáka“.

Určitě jsi v poslední době zavítala do obchodu s hračkami. Jak se díváš na současnou nabídku, myslíš, že je pestrá a je z čeho vybírat?

Určitě. Je pravda, že poslední dobou jsem ta teta, která dětem jako dárek nakupuje spíše knihy. A když se rozhodnu pro hračku, častěji se dívám po těch, které jsou méně hlučné a spíše jednodušší. Dřevěné hračky nikdy neomrzí.

Měla jsi v dětství nějakou svou kultovní postavičku z pohádky nebo večerníčku?

U nás jasně vítězil Křemílek s Vochomůrkou a jejich příběh, který začínal: „Mrzlo, až praštělo.“

Hrála jsi v seriálu Záhady Toma Wizarda – dobrodružné výpravy do minulosti české země. Jak na toto natáčení s Janem Adámkem vzpomínáš?

Na natáčení „Záhad“ mám neskutečně mnoho vzpomínek. Byla jsem součástí tohoto pořadu celých osm let. Vlastně se musím smát, jak jsme to jako parta - já a sedm chlapů - mohli dohromady tak dlouho vydržet…
Bylo to opravdu fajn, pozitivní vzpomínky převládají. Ty negativní se týkají jen těch nepříjemných podmínek, ve kterých jsme často natáčeli. Například na Veselém kopci jsme točili opravdu dlouho do noci, v deset hodin večer ukazoval teploměr -29 °C. Ale věděli jsme, že to musíme natočit. Kolikrát jsme lezli do různých děr, do podzemí, do jeskyň, netušili jsme, co nás čeká. Byl to často punk, ale s kolegy nás to neskutečně stmelovalo, i přesto, že kolikrát došlo i na zoufalství a lehkou hysterii. Díky Wizardovi jsem se podívala na místa, na která bych se normálně nepodívala. Byl to opravdu zážitek.

Patříš mezi herečky jak filmové a televizní, tak divadelní, můžeme tě v současné době někde vidět?

Jsem herečkou především divadelní. Po deseti letech v Brně jsem udělala trochu změnu a od roku 2017 jsem členkou souboru Divadla Petra Bezruče v Ostravě. Je to trošku z ruky, ale srdečně vás zvu!

Blíží se čas prázdnin a dovolených, máš už nějaké plány?

V divadle je trošku těžké plánovat, ale naštěstí existuje něco, čemu můžeme říkat „divadelní prázdniny“. Během července a srpna se tedy pokusím stihnout to, co od září do června, bohužel, moc nezvládám - navštívit přátele. A moc se těším na to, že budu trávit čas s rodinou.

Foto: archiv Magdaleny Tkačíkové