Jak naučit dítě prohrávat

Učte dítě, že v životě to tak chodí: někdy vyhrajeme, někdy prohrajeme, a ne vždy záleží na naší snaze a schopnostech (i když šance na úspěch zvyšují). A že tak jako při hře i v životě je důležité dodržovat pravidla.

Jak je to naučit?

„Nevztekej se!“, „Nech toho!“, „Já už s tebou hrát nebudu!“ – Tak přesně takhle nereagujte. Nechte vaše dítě vyvztekat a vybrečet. Teprve až se uklidní, tak si s ním promluvte. Dítě ještě nedokáže ovládat své emoce, tak jako dospělý. Malý hráč dává do hry daleko více, než si umíme představit. Vztek a slzy jsou přirozenou reakcí, za kterou bychom ho ale rozhodně neměli trestat. Pokuste se dítěti vysvětlit, že občas prohrává každý a že z prohry se lidé učí a příště už budou vědět, jak vyhrát. Je dobré ho naučit staré dobré poučky jako: chybami se člověk učí, neštěstí ve hře, štěstí v lásce, první vyhrání z kapsy vyhání. Zkuste si i dělat legraci sami ze sebe. Když na vás při Prší vyjde sedmička a vy si máte lízat, koulejte očima, vykrucujte se, předveďte legrační drámo. Když prohrajete, žádejte odvetu třeba se slovy „ A teď vás všechny rozdrtím“. Dítě pochopí, že hru berete s nadhledem. Ono opravdu platí, že s úsměvem jde všechno líp. I prohrávat.

Snadná výhra žádná výhra

Nechat dítě vyhrát se zdá jako zdánlivě jednoduché řešení. Ne vždycky. Sice si ušetříte výchovné snažení, ale dítěti nepomůžete s tím nejtěžším: naučit se přijmout prohru. A navíc, dítě snadno prokoukne, že jste pozměnili pravidla nebo, že mu ustupujete, aby vyhrálo, hra začne být pro dítě nudná a bude toužit po opravdovém vítězství.
Na druhou stranu ale nezapomínejte, že dítě musí zažít úspěch, aby ho hra bavila. Je naprosto v pořádku, necháte – li dítko zpočátku párkrát vyhrát, abyste ho motivovali.

Vybírejte takové hry, které vaše dítě pochopí a může v nich zvítězit. Na každém obalu hry výrobce doporučuje pro jak staré děti je určena.