Hrátky na sněhu

Závody na saních

Určete si délku tratě. Jeden člen družstva si sedne na sáně a ostatní jej táhnou. Musí s ním projet trať, v závějích můžete sáně i tlačit. Vezoucí se člen však nesmí ze saní spadnout, pokud spadne, vracíte se na začátek.

Sněhové sloupy

Kdo postaví nejvyšší sněhový sloup na čas. Šířka základny nerozhoduje, hodnotí se jen výška. Komu se stavba zřítí, začíná od začátku.

Koulovačky

Varianty na klasickou hru se sněhovými koulemi:

• kdo se vícekrát trefí z pěti hodů pravou a z pěti hodů levou rukou
• kdo přehodí strom, střechu…
• kdo se trefí pravou a poté levou rukou
• kdo se trefí v kleku, sedu…
• kdo trefí hráče, který přebíhá v určité vzdálenosti

Lov létajících ryb

Rybu (sněhovou kouli) vyhodí jeden hráč do výšky alespoň jeden metr nad sebe. Druhý hráč ji musí koulí trefit dříve, než dopadne na zem.

Hledání zasypaných lavinou

Úkolem hráčů, popřípadě družstev, je v co nejkratším čase najít a vyhrabat členy družiny, které zasypala lavina. Figurín (papírky s obrázkem, určené předměty) je v terénu rozmístěno více, než je účastníků hry. Některé nechte kousek vykukovat, jiné zcela zasypte.

Sáňková štafeta

Z dětí vytvoříme družstva o stejném počtu členů. Každé družstvo má jedny sáně a vyhrazenou dráhu sjezdu i stoupání. Konec dráhy je vyznačen praporkem. První děti (nebo dvojice dětí) sjedou z kopce k praporku, vyběhnou i se sáňkami nahoru a předají je dalšímu dítěti. Vítězí družstvo, které se nejdříve vystřídá.

Střelba na svíčky

Hráči se rozdělí na dvě skupiny. Hraje se ve dne, ale působivější to může být za tmy. Jedno družstvo se rozestaví vlevo od hraniční cesty, druhé vpravo. Každé družstvo na své straně od cesty umístí pět svíček, jednu od druhé vždy několik metrů (ze sněhu můžete postavit pevnosti, do kterých své svíčky umístíte). Hra začíná zapálením svíček. Obě družstva zahájí palbu na svíčky soupeřů a snaží se je co nejrychleji zhasnout. Družstvo, kterému zhasne všech pět plamínků, prohrálo.

Slepý střelec

Hráči utvoří dvojice. Jeden ze dvojice se stává slepým střelcem, druhý jeho pomocníkem, jeho očima. Střelec má za úkol zasáhnout cíl - trefit se do stromu, do kyblíku nebo podobně. Obtížnost trefení by měla být pro všechny dvojice stejná, a to dosti malá, protože poslepu se hází opravdu špatně. Slepý střelec používá sněhové kouličky, které musí vyrábět a uplácávat. Pomocník se nesmí přímo podílet na hodu, jen říká: víc doleva, víc doprava, větší silou a podobně. Smí natočit střelce přibližně správným směrem, ale způsob „chytni jeho ruku a hoď s míčkem i s ní“ je pochopitelně nepřípustný - to by bylo moc jednoduché.

Eskymácká honička

Nejprve je třeba do sněhu vyšlapat bludiště - různé cestičky, zákoutí, slepé uličky a křižovatky. Oblíbené jsou zejména dlouhé zakroucené cestičky, které končí slepě. Velikost a rozsáhlost závisí na počtu hráčů. Během hry se pak hráči smí pohybovat jen po těchto cestičkách. Určí se dva nebo tři chytači, kteří se dotykem snaží vyřadit ostatní. Ti utíkají. Chycení se odebírají mimo bludiště tak, aby jej nepoškodili. Chytačům se může měřit čas, za jak dlouho bludiště vyklidí, a pak porovnávat s výsledky ostatních. Pointa je pochopitelně ve spolupráci chytačů, v tom, aby si hráče nadběhli každý z jedné strany cestičky nebo aby je nahnali do slepé uličky.

Psí spřežení

Hru je ideální hrát na zamrzlém rybníce nebo na udusaném sněhu. Napřed si připravte „sáně“ - do silnějšího pytle dejte složenou deku a přivažte ho na lano. Na „sáně“ si sedne jeden hráč – jezdec, za lano se chytí ostatní hráči - psi. Úkolem psího spřežení je: co nejrychleji se rozběhnout a v nejvyšší rychlosti udělat se „saněmi“ smyk. Úkolem jezdce je: udržet se na „saních“.