Čas pohádek

Možná byste raději děti před obrazovkou nechali samotné a šli se věnovat jiným věcem, ale obzvlášť během vánočních svátků si vyhraďte čas, kdy budete sledovat nějaký pořad dohromady jako rodina.

• Pohádka z obrazovky. Ideální je, když příběh dětem někdo předčítá nebo vypráví, ale zima a tma za oknem sama nabízí uvelebit se před televizi a pustit si oblíbenou pohádku. Za takto krátký čas nic nezkazíte, až z dlouhodobého hlediska se z objevování pohádek stává tupé zírání na obrazovku bez jakéhokoli přínosu. Pokud to dítě zvládá, je mnohem lepší pustit mu občas klasickou pohádku v délce hodiny nebo i devadesáti minut než krátké desetiminutové příběhy, které jsou sice pro děti na první pohled jednoduché a nasmějí se u nich, ale mohou z nich být zmatení. Do krátkého časového úseku se totiž musí vtěsnat spousta emocí a zápletky jsou zkrácené. V delších pohádkách je vše mnohem lépe rozebrané a až budete o hrdinech s dětmi mluvit, budete mít větší pole působnosti, jak jim vysvětlit děj a případné skryté nástrahy.
• Čtení je nejlepší. Jak už jsme zmínili, předčítání pohádek dá dětem nejvíce, trénují při něm koncentraci, trpělivost, schopnost přemýšlet nad dějem a také si procvičují fantazii při malování obrázků ve svých hlavičkách. Pohádky ale mají mnohem hlubší smysl. Ukazují dětem ty nejzákladnější příběhy a hodnoty lidského života. I když jsou často plné neštěstí a strašidelných postav, děti je přesto milují. Hlavním přínosem pohádek je to, že jednoduchým způsobem popisují okolní svět, v němž dnes stejně jako kdysi existují dobré a zlé síly, lidé mají dobré i špatné vlastnosti. Děti se dozvědí, jaké nástrahy je mohou v životě potkat, jak si poradit, jak se chovat a co je opravdu důležité. V pohádkách je zlá vůle potrestána a vítězí dobré srdce. Lidové pohádky vedou děti k přemýšlení o přírodě, o lidech, k pochopení příčiny a následku a případného oprávněného trestu.
• Nebojte se bát. A jak je to se strachem v pohádkách? I ten má své místo, hrdina ho musí překonat, čímž se stává lepším. Když dětem nasadíte růžové brýle, může se stát, že se časem budou bát i neškodných maličkostí, které je mohou dostat do paniky. Dětem trochu toho pohádkového strachu svědčí, měly by si ho odžít postupně a opakovaně. Pohádky dávají možnost se bát tak akorát, každý si může vzít, co potřebuje, a zbytek nechat v zemi fantazie. Samozřejmě jim ho musíte dávkovat. Začínáte jednoduchým dějem, který najdete v pohádkách: O neposlušných kůzlátkách, O Červené karkulce…, později přidáte o něco složitější děj v příbězích Sněhurka a sedm trpaslíků, Princ Bajaja a podobně. A teprve v mladším školním věku je čas například na pohádky od Hanse Christiana Andersena.
• Nakonec dobrý konec. Pohádkám nechybí dobrý konec. Ať se překážky na cestě pohádkových hrdinů zdají být jakkoli nepřekonatelné, ať jsou úskalí a těžkosti sebevětší, vždycky to dobře skončí. A to dětem dodává do života důvěru a optimismus.