Betlém

Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judeje, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. Když tam byli, porodila Marie svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou.“ Kdo by neznal tento biblický příběh, díky kterému slavíme Vánoce?

Betlém nebo též jesličky je zobrazení scény narození Ježíše Krista a má své pevné uspořádání. Centrální část zaujímá Svatá rodina – Ježíšek leží v jeslích a u něj klečí nebo stojí Marie a Josef. Hlavní scénu doplňují osel s volkem a letící anděl, který na pásce nese poselství Gloria in eccelsis Deo (Sláva Bohu na výsostech). Do rozšířené scény pak patří pastýři s ovečkami a Tři králové s doprovodem. Další prostor zaplňují různé postavy, stromy, zvířata a architektura. Jsou vytvářeny z nejrůznějších materiálů: dřevo, keramika, papír, perník…

Ve světě se začalo s figurálními výjevy ze života Krista již na začátku 13. století. V roce 1223 byla poprvé sloužena vánoční mše uprostřed přírody na umbrijské hoře Greccio. Zde četl evangelium František z Assisi, a to u skutečných stájových jeslí s volem a oslem. V 16. století se začaly v kostelích stavět barokní jesličky, které se staly přímými předchůdci pozdějších a současných betlémů. Z této doby jsou historicky doložené i u nás, kdy se k nám tento zvyk rozšířil prý jezuity a františkány z Itálie. Ovšem dlouho nešlo o lidový zvyk a výraz lidové zbožnosti. To se stalo až jako následek císařského zákazu vystavovat jesličky a betlémy v kostelích v letech 1782–1804.

Právě v tu dobu se dostaly do obliby zmenšené betlémy z různých materiálů v měšťanských a selských obydlích, které si lidé vyráběli sami a navíc si jejich výrobou ti chudí i přivydělávali. Tradice českého, moravského a slezského betlemářství je bohatá v tvarové rozmanitosti figur i v pojetí architektury, v použitém materiálu a ve způsobu sestavení jednotlivých částí, v druzích betlémů. Přenosné jesličky se používaly při vánočních obchůzkách v severních Čechách a na východní Moravě. Bedničku uzavíratelnou dvířky nebo volně otevřenou s figurkami Svaté rodiny, pastýřů a biblických zvířat nosívali koledníci zavěšenou na krku. V 19. století se betlém spojuje s novým fenoménem vánoční tradice – s vánočním stromkem - a nově se klade pod něj.

Betlémy jsou v kostelích vystavovány od 24. 12., kdy je věřící, milovníci tradic i historie spatří poprvé o štědrovečerní (často půlnoční) mši, a naposledy je můžete vidět na Hromnice, tedy 2. února.